Zkoušky státní.

I. Pojem.
Státní zkoušky odbývají se na vysokých školách dle stanoveného řádu zkušebního za účelem vstupu do státní služby aneb za účelem dosažení jistých oprávnění. II. Právnické a státovědeckézkoušky státní.
(Zák. ze dne 20. dubna 1895 č. 68 ř. z. a nař. min. kultu a vyučování ze dne 24. prosince 1895 č. 204.)
1. Studia právnická a státovědecká buďtež, pokud jimi má býti nabyta kvalifikace pro službu veřejnou, konána na právnické a státovědecké fakultě po určitou dobu. Výsledek jich budiž prokázán složením theoretických zkoušek státních, totiž historicko-právní, judicielní a státovědecké.
2. Historicko-právní státní zkouška smí býti nejdříve složena v prvních 4 nedělích čtvrtého semestru, soudcovská a státovédecká mohou v libovolném pořadu býti skládány a sice jedna z nich v posledních čtyřech nedělích osmého semestru.
3. Předpisy o připuštění ke zkouškám státním na základě studii soukromých se zrušují.
4. Předměty:
a) historicko-právní zkoušky jsou: římské právo, církevní právo, německé právo (dějiny pramenů a veřejného práva, dějiny a systém německého práva soukromého) ; rakouské dějiny říšské (dějiny státního útvaření a veřejného práva).
b) Předměty soudcovské zkoušky státní jsou: rakouské právo soukromé, rakouské právo obchodní a směnečné, rakouské řízení soudní, rakouské právo a řád trestní.
с) Předměty státovědecké zkoušky jsou : všeobecné a rakouské právo státní, správní věda a rakouské právo správní, národní hospodářství a národohospodářská politika, finanční věda se zvláštním zřetelem k rak. zákonodárství finančnímu.
5. K odbývání theoretických zkoušek státních zřídí ministr vyučování v každém sídle university vlastní zkušební komise. Všichni řádní a mimořádní professori právnických a státovědeckých fakult jsou mocí svého úřadu učitelského zkušebními komisary pro svůj obor při dotyčné komisi státních zkoušek. Mohou však býti jmenováni komisary zkušebními i pro jiné obory a pro jiné komise. Mimo to jmenuje ministr vyučování dle potřeby i jiné odborníky zkušebními komisary.
6. K odbývání historicko-právní státní zkoušky určují se ročně tři terminy a sice na počátku a na konci letního semestru, pak na počátku zimního semestru.
Soudcovské a. státovědecké zkoušky odbývají se, vyjmouc hlavní a vedlejší prázdniny, po celý rok. Historicko-právní státní zkoušku lze složití jen před komisí v sídle university, na níž je kandidát v čas zkoušky zapsán (neb bylo-li studium přetrženo, naposledy byl zapsán). Totéž platí o soudcovské a státovědecké zkoušce státní, pokud se skládají v posledním semestru. Po absolvování studií může kandidát voliti zkušební komisi. Kdo byl reprobován, musí opakovati zkoušku před touž komisí, kterou byl reprobován. Povolovati výjimky z uvedených ustanovení jest vyhraženo ministru vyučování.
7. Přihláška kandidáta ku theoretickým státním zkouškám děje se řádně doloženou žádostí, jež podána buď při státní zkoušce historicko-právní děkanovi, při obou ostatních přímo předsedovi dotyčné zkušební komise. K žádosti buďtež přiloženy :
a) pro historicko-právní zkoušku vysvědčení zralosti, immatrikulační list a knížka přihlašovací a b) pro druhou a třetí státní zkoušku, ať to jest soudcovská neb státovědecká, ještě mimo to vysvědčení o historicko-právní zkoušce s prospěchem odbyté. Přihlášky pro historicko-právní státní zkoušku staňte se pro termin na počátku semestru až do konce předchozího a pro terminy na konci semestru nejpozději 30 dní před tímto. Přihlášky k oběma ostatním zkouškám nejsou vázány určitou lhůtou.
8. Dny zkoušky stanoví od případu k případu předseda. Současně mohou nejvýš tři kandidáti býti zkoušeni. Každý kandidát dostav se v den mu ke zkoušce určený. Nedostaví-li se z jakéhokoliv důvodu, nepřipustí se již při zkoušce historicko-právní v témž terminu, při ostatních zkouškách může však přijíti opět na řadu, ovšem teprve po všech ostatních přihlášených kandidátech.
9. Zkoušky odbývají se veřejně a ústně; porada a hlasování zkušební komise děje se v sezení neveřejném. Komise zkušební usnese se nejprve o tom, zda kandidát předepsaným požadavkům vyhověl či nevyhověl. Hlasování o tom, zda má kandidát z jednoho neb více, neb ze všech oborů zkoušky obdržeti vyznamenání, smí býti zavedeno jen tehdy, byl-li kandidát jednohlasně approbován. Byl-li kandidát reprobován, usnese se komise zároveň o terminu, před jehož uplynutím kandidát nesmí k opakování zkoušky býti připuštěn. Proti výroku zkušební komise nepřipouští se ani rekurs ani jinaký opravný prostředek.
10. Ohledně opakování zkoušky platí následující ustanovení:
a) Při historicko-právní státní zkoušce děje se reprobace na 2 semestry. Reprobovaný musí navštěvovati přednášky z oboru předmětů zkoušky v minimální výměře 10 hodin týdně ;
b) při judicielní a při státovědecké státní zkoušce děje se reprobace nejméně na dobu 6 měsíců a nejdéle na dobu jednoho roku. Při tom zůstaveno jest volnému uvážení zkušební komise, zda se má kandidátovi předepsati opětná návštěva přednášek. Pokud kandidát zkoušku s výsledkem neopakoval, nesmí ku žádné jiné státní zkoušce býti připuštěn. Dosáhl-li reprobovaný kandidát lstivě toho, že byl před ustanoveným časem, nebo před jinou než kompetentní komisí k opakování zkoušky připuštěn, jest nejenom zkouška, byť i s dobrým výsledkem odbytá, neplatnou, nýbrž může takový kandidát i, nehledě ku jinakým následkům, jež jej tíhnou dle obecního zákona trestního, nalézá li se ještě na akademických studiích, býti vyloučen ze všech právo- a státovědeckých fakult a to buď si na čas buď na vždy.
Výn. ministra věcí duchovních a vyučování ze dne 23. září 1896 č. 183 ř. z. dán děkanstvím právnických fakult a předsednictvům komisí pro theoretické zkoušky státní návod, jak se předsebráti mají theoretické zkoušky státní, jež studující práv skládají, a jak úřadovati mají komise pro tyto theoretické zkoušky státní. Instrukce tato nabyla moci 1. říjnem 1896.
II. Státní zkoušky na vysokých školách technických (min. výn. ze dne 12. června 1878 č. 94 ř. z.).
1. Zkoušky rozpadají se na první neb obecnou zkoušku a na druhou odborovou zkoušku ze zvláštních odborů učebních.
2. Předměty první (obecné) zkoušky jsou tyto: mathematika 1. běh a fysika pro všechny čtyry školy odborné, názorná geometrie a mechanika pro stavitelství silniční, vodní, vysoké a pro stavbu strojů, mathematika II. běh a kreslení od ruky pro stavitelství silniční, vodní a stavbu strojů, praktická geometrie, architektonické kreslení a figurální pro vysoké stavitelství a konečně obecná chemie, mineralogie a encyklopedie mechaniky a nauky o strojích pro chemii. Předměty druhé státní zkoušky jsou hlavně odbory dotyčných škol odborných.
3. O zkouškách s výsledkem složených vydá se státní vysvědčení, Výsledek zkoušky zanese se do ohlašovacích knížek a pokud možno do absolutorií.
4. Obě státní zkoušky odbývají se před zkušebními komisemi, jež jmenuje ministerstvo vyučování; za členy povolávají se professoři a dle potřeby i docenti dotyčných oborů eventuelně vedle těchto i mimořádní examinátoři a delegovaní vládní komisaři. První státní zkoušky odbývají se na všech odborných školách na konci druhého roku studijního. Připuštění ke 2. státní zkoušce předpokládá, že kandidát složil 1. státní zkoušku a po ní zapsán byl jako řádný posluchač po 6 semestrů v odborech silničního, vodního a pozemního stavitelství, po 4 semestry pak v odborech strojnictví a chemie a že navštěvoval všechny discipliny, jež jsou předmětem státní zkoušky jeho odboru. Skládati druhou státní zkoušku lze po celý rok, vyjímaje podzimní a mezitímní prázdniny.
5. Před složením každé státní zkoušky nutno zapraviti taxu a sice za všeobecnou zkoušku 10 zl. a za odbornou zkoušku státní 20 zl. Celé nebo poloviční osvobození kandidáta od placení kolejného má v zápětí, že je kandidát zcela neb z polovice osvobozen od zkušební taxy, předpokládajíc však, že kandidát 1. státní zkoušky byl osvobozen ve 4. semestru zákonné doby studijní neb nejdéle v prvních 4 nedělích nejbližšího semestru a kandidát 2. státní zkoušky, že složí tuto nejpozději ve studijním roce, který přímo následuje po skončení jeho studií.
III. Min. nař. ze dne 4. září 1892 č. 167 ř. z. (částečně změněným min. nař. ze dne 13. srpna 1896 č. 159 ř. z.) byly zavedeny theoretické státní zkoušky pro studium zemědělsko-technické na české vysoké škole technické v Praze.
IV. Zkouška státní zeměměřická.
Nařízením ministerstva věcí duchovních a vyučování ve shodě s ministerstvy vnitra, financí a orby ze dne 4. září 1897 č. 224 ř. z. byla zavedena státní zkouška při běhu ke vzdělání vyměřovacích geometrů na vysokých školách technických. O tom, jak konána býti má státní zkouška při běhu ke vzdělání vyměřovacích geometrů na vysokých školách technických obsahuje cit. nař. z r. 1897 tato ustanovení :
1. Ku průkazu vědecko-technického odborného vzdělání při tomto běhu nabytého koná se státní zkouška, jejíž předmětem jsou:
a) nižší a vyšší geodesie ;
b) rakouské správní právo a zákony o knihách pozemkových ;
c) předpisy pro vyměřování katastrální a jinaká vyměřování.
2. Za připuštění ke zkoušce žádejž kandidát písemně u předsedy zkušební komise a připoj ke své žádosti tyto doklady v prvopise:
a) průkaz, že když konal studia na vysokých školách, neodbýval zároveň vojenskou presenční povinnost služební ;
b) list itnmatrikulační ;
c) vysvědčení zralosti neb listinu je nahrazující ; d) výkaz o studiích, pokud se týče průkaz, že kandidát byl zapsán aspoň 4 semestry na vysoké škole technické neb na ústavě rovnocenném za řádného posluchače a že poslouchal přednášky o všech naukách, k nimž se vztahuje státní zkouška pro vyměřovací geometry, počtem hodin předepsaným v plánu vyučovacím a že byl účasten praktických cvičení k těmto naukám patřících;
e) vysvědčení o prospěchu aspoň dostatečném v těchto předmětech :
a) v matematice (analytické geometrii, algebraické analyst, počtu diferenciálním a integrálním) ;
ß) deskriptívni geometrii (s konstruktivním kreslením);
γ) ve fysice (optice);
d) národním hospodářství ;
ε) v encyklopedii polního a lesního hospodářství. Mimo to sluší předložití potvrzené práce grafické a jiné práce z geodesie.
3. Státní zkouška dělí se v část praktickou (jež předchází) a v část theoretickou. Při praktické zkoušce vypracuje kandidát úkol z oboru geodesie, a to jak vyměřovací úlohu na poli, tak i písemné vypracování takové úlohy. Úlohy ty předloží zkušební komise, ustanovivši zároveň examinátora, za jehož dozoru jest úlohy řešiti. Řešení nevyžaduj doby delší 6 dnů. Obstál-li kandidát při zkoušce praktické (o čemž rozhoduje komise) připustí se ke zkoušce theoretické. Neobstál-li však, podstoupiti musí (se svolením ministra kultu a vyučování) znova zkoušku praktickou v pozdější lhůtě zkušební, kterou stanoví komise.
4. Při ústní zkoušce (jež vztahuje se k předmětům vodst. 1. vytčeným) přihlíží se k předloženým vysvědčením o prospěchu z předmětů, jichž se týče zkouška, pokud vykazují známku »dobrou« neb lepší potud, když lze následkem toho zkrátiti dobu zkoušky. Zkoušku praktickou sluší však konati vždy v celém objemu.
5. Pro tuto státní zkoušku zřídí se při každé vysoké škole technické zvláštní zkušební komise, jejíž členy jmenuje k návrhu sboru professorského ministr vyučování. Zkušební komise skládá se z předsedy a místopředsedy a z tolika zkušebních komisařů, kolik jejich třeba vzhledem k počtu kandidátů а k častějšímu střídání zvláštních komisí. Předseda, místopředseda a zkušební komisaři tvoří hlavní komisi. Z nich sestavuje předseda dle svého uvážení komise pro jednotlivé výkony zkušební (komise zvláštní). Za komisaře zkušební buďte předem zvoleni professori a docenti dotyčné vysoké školy, avšak též výteční odborníci, již nepatří ke škole vysoké. Zašlo-li by něco předsedu, zastupuje jej místopředseda, pokud se týče přítomný dle služebních let nejstarší člen komise.
6. Zkouška není vázána určitými lhůtami, nýbrž může se konati po celý rok, vyjímajíc prázdniny podzimní a mezitimní. Kandidát může složití zkoušku z pravidla před komisí kterékoliv vysoké technické školy. Byl-li však reprobován, musí opakovati zkoušku před komisí té vysoké školy, na které byl reprobován. Dny ke zkoušce ustanovuje předseda od případu k případu, avšak šetříti má pořádku, v jakém se kandidáti u něho ke zkoušce přihlásili.
7. Při poradě a hlasování, jež jest tajné, rokuje komise o výsledku zkoušky a usnáší se, přihlédajíc zvláště k výsledkům z geodesie, zda je kandidát aprobován neb reprobován. Výsledek zkoušky kvalifikuje se úsudky »způsobilý« neb s vyznamenáním způsobilý« s udáním jednohlasně, bylo-li se o něm usneseno. Byl-li kandidát při ústní zkoušce reprobován, budiž hlasováno o lhůtě, před jejímž uplynutím kandidát nemůže býti připuštěn k opakování ústní zkoušky; opakování praktické zkoušky může býti v tomto případě prominuto.
8. O výsledku státní zkoušky s prospěchem vykonané vydá se kandidátovi vysvědčení, jež obsahuje:
a) nacionále kandidátovo;
b) vylíčení postupu jeho vzdělání;
c) den zkoušky a
d) výsledek komisí určený.
9. Každý kandidát zapraví před zkouškou, když podává žádost za připuštění k ní, 20 zl. k rukám předsedy zkušební komise.
10. V ostatním, zejména o pravidlech pro reprobaci platí obdobně předpisy dané pro státní zkoušky na vysokých školách technických.
V. Státní zkouška na vysoké škole pro zemědělství týkající se vzdělání v hospodářství polním a lesním je blíže upravena min. nař. ze dne 18. května 1889 č. 80 ř. z.
VI. Státní zkoušky byly dále zavedeny na horních akademiích v Lubně a Příbrami nejvyšším rozh. ze dne 27. prosince 1894, v době, kdy tyto horní akademie byly povýšeny na školy vysoké, a sice byly zavedeny pro hornictví a hutnictví na školách odborných tamtéž zřízených.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Zkoušky státní. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 863-868.