Úřednici a jednatelé celní.

I. Úředníci celní.
Úřednictvo celní povoláno jest vybírati poplatky celní a prováděti řízení celní; náležejí pak k němu vrchní úředníci správní a kontrolní, a úřednictvo výkonné, jež opatřuje vlastně úřední úkony úřadu celního; u vrchních úřadů 1. třídy (ve Vídni, v Praze a v Terstu) jest ředitelem vrchní finanční rada (6. třída hodnostní) a jakožto vrchní správní úředník Úředníci a jednatelé celní.
311
jeden nebo více místoředitelů vrchních celních úřadů (7. tř. hodn.) a kontrolujícími vrchními úředníky jsou kontrolorové vrchních celních úřadů (8. tř. hodnostní), u vrchních úřadů 2. třídy vede úřad správce vrchního celního úřadu (8. tř. hodn.); při hlavním úřadu celním v Podmoklí-Děčíně finanční rada jakožto ředitel vrchního úřadu (7. tř. hodn.); při hlavních úřadech 1. třídy správce celní (9. tř. hodnostní) a kontrolor celního úřadu (10. tř. hodnostní) jakožto kontrolující vrchní úředník; při hlavních celních úřadech 2I. třídy správce úřadu celního (10. tř. hodnostní) a kontrolor celního úřadu (10. tř. hodnostní) jakožto kontrolující vrchní úředník; při nižších úřadech 1. třídy jest správce úřadu celního (10. tř. hodn.) a asistent kontroly jakožto kontrolující vrchní úředník; při nižších úřadech 2. třídy úřaduje výběrčí cla (11. tř. hodnostní) jakožto úředník vrchní a výkonný.
Při vyšších úřadech celních ustanoveni jsou dále správcové skladišť (9. tř. hodnostní) a pokladníci úřadu celního (9. tř. hodn.), při vrchních úřadech zřízeni jsou též jakožto orgánové výkonní oficiálové vrchního úřadu celního (9. tř. hodnostní); u těchže úřadů a pak u ostatních úřadů celních ustanoveni jsou oficiálové úřadu celního (10. tř. hodn.) a asistenti úřadu celního (11. tř. hodn.); vedle toho přiděleni jsou vrchním úřadům praktikanti úřadu celního s adjutem (ročních 300 — 400 zl.) nebo bez adjuta.
Úředníci celní musí býti v denních hodinách, které určeny jsou ku řízení celnímu, přítomni a věnovati se cele těmto úředním pracím; ve styku se stranami mají býti skromni a slušni, službu konati co možná nejhbitěji a stejně spravedlivě jednati se všemi stranami. Konečně jest povinností úředníků celních poučiti dle potřeby jednotlivé strany o ustanoveních zákonů důchodkových, poukázati jim na možné následky porušení jich a dle přání jim předložiti dotyčná místa zákona; jmenovitě dlužno předpisu tohoto dbáti při vyřizování cla.
II. Jednatelé celní.
1. Pojem a význam: Žádá-li toho potřeba obchodu, mohou být u určitých úřadů celních připuštěni agenti celní (jednatelé, nebo tak zvané písaři deklarační) jakožto soukromí jen podnikatelé majíce za úkol vyřizovati záležitosti k řízení celnímu se odnášející, pokud se strany za tím účelem na ně dobrovolně obrátí (nařízení minister. fin. ze dne 13. listopadu 1855 č. 52 027). Působnost jejich pak může záležeti v tom, že upozorňují stranu na kroky potřebné k uskutečnění celního řízení provázejíce ji při tom a pomáhajíce jí sestavovati prohlášení o zboží, žádosti a podobná podání. Nejsou však oprávněni bez výslovného zmocnění stranou daného podepisovati snad místo ní prohlášení o zboží, žádosti atd., vybírati za ně zboží nebo peníze nebo vůbec předsebráti taková jednání, k nimž dle všeobecných zákonů občanských nebo dle zákonů důchodkových potřebí jest zmocnění zvláštního. Pravidlem bývá při úřadě celním pouze jeden takový celní jednatel zřízen; má však povinnost po rukou míti tolik výpomocných sil, aby zastal úkol svůj podle objemu záležitostí běžných a dle místních potřeb. I bývá někdy více celních agentů dle potřeby připuštěno.
2. Podmínky připuštění: Takovýmito soukromými jednateli mohou být jen bezúhonné a spolehlivé osoby, kteréž umí čitelně psáti, vyznají se ve zboží a obchodu, důkladně se obeznámily s řízením Úředníci státní.
celním a se sazbami celními a mocni jsou vedle úředního jednacího jazyka ještě zemské řeči v tom kterém místě běžného. V důležitých místech obchodních a dopravních hodí se k tomu nejlépe špeditérové. Za soukromé agenty ani za pomocníky jich nesmí býti připuštěni ani déle trpěni ti, kdož propuštěni byli z veřejných služeb nebo potrestáni byli pro podloudnictví nebo pro nějaký těžký přestupek důchodkový.
3. Úřadovny agentů celních: Jednateli celnímu může býti k obstarávání jeho záležitostí bezplatně vykázáno zvláštní (oddělené) místo v úřední budově úřadu celního, je-li tu dostatek místa, avšak úřadovna taková musí býti mimo vlastní odloučenou úřadovnu celního úřadu opatřena jsouc význačnou tabulí s nápisem »Soukromé jednatelství úřadu celního«. Není li dosti místa v úřední budově, povinen jest celní jednatel si úřadovnu svoji zaříditi poblíže úřadu celního.
4. Odměna: Jednatel celní oprávněn jest žádati od stran za práce a služby jim prokázané peněžnou náhradu dle určitých sazeb vyměřenou; sazba tato, kterou navrhuje celní jednatel sám, musí dojíti schválení obchodní a živnostenské komory, v jejímž obvodu leží úřad celní, ve srozumění s ředitelem úřadu celního, kde však nemá úřad celní ředitele, ve shodě s přednostou příslušného okresního finančního ředitelství. Tato sazba musí býti vyvěšena v úřadovně celního jednatele kк veřejnému nahlédnutí.
5. Jmenování: O tom, zda je tu skutečná potřeba zříditi jednatele celního při určitém úřadu celním rozhodovati jakož i právo voliti jej přísluší řediteli úřadu celního nebo jeho náměstku, pokud se týká, přednostovi okresního finančního ředitelství; pomocné síly připouští mocí svého úřadu představený dotyčného úřadu celního. Soukromý jednatel celní má býti písemně zpraven o tom, že byl zvolen i o tom, že připuštěny jsou za pomocníky jeho osoby jím navržené. Ti, kdo mají právo a vliv na volbu soukromého jednatele v rozsahu právě uvedeném, mohou též zvolenému jednateli nebo jeho pomocníkům odejmouti dané oprávnění, jakmile by chování jich nesnášelo se s převzatou službou; z rozhodnutí tohoto možno se odvolati k zemskému finančnímu úřadu.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Úředníci a jednatelé celní. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 332-334.