Výkazy poplatkové.

I. Pojem.
Soud má úřadu poplatkovému podati zprávu o každém závěrečném úkonu řízení pozůstalostního vyjímaje případ, že tu není žádného jmění nebo že aktiva neobnášejí beze srážky dluhů (passiv) více než 50 zl., kterážto aktiva mají přejíti jen na osoby uvedené pod p. s. 106 B. a (výn. min. fin. ze dne 20. dubna 1854 č. 106 ř. z., § 46 popl. z. a § 82 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854 č. 208 ř. z.). O těchto závěrečných úkonech mají soudy vésti zvláštní dodavací knihu a učiniti o nich od případu k případu — nejdéle však v období 8 dnů — sdělení úřadu bernímu a poplatkovému (výn. min. spravedl. ze dne 31. března 1885 č. 3268). Soudy pozůstalostní mají kromě toho vésti měsíční seznamy a do týdne po uplynutí dotyčného měsíce zaslati je příslušnému úřadu poplatkovému; do nich zanésti sluší udání o pozůstalostech v měsíci tom soudně odevzdaných, a o pozůstalostech v měsíci věřitelům místo placení (jure crediti) přepuštěných, pozůstávajících z věcí movitých (§ 73 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854 č. 208 ř. z.), z kterýchžto pozůstalostí poplatek v kolcích zapraven byl, posléze zanášejí se do seznamů těch udání o záznamech úmrtí v měsíci v tom smyslu vyřízených, že pro nedostatek jmění projednávání pozůstalosti místa nemá (§ 72 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854) [nař. min. sprav. ze dne 27. prosince 1888 č. 19341, věst. min. sprav. č. 51]. Následkem zák. ze dne 31. března 1890 č. 53 ř. z. o obměně zákonů o poplatcích kolkových a přímých, pokud se týká, nař. min. sprav., ze dne 8. června 1890 č. 10306, věst. min. sprav. č. 27 byl předpis onen potud změněn, že k rubrikám formuláře předepsaného nařízením min. sprav. ze dne 27. prosince 1888 č. 19341 přibyly ještě rubriky takové pro jmění nemovité a pro data berní.
II. Hlavní dědic má zcela nezávisle od svrchu naznačeného vyrozumění podati u úřadu projednávajícího pozůstalost výkaz pozůstalosti (§ 46 popl. z.). Této povinnosti není hlavní dědic ani tehdy sproštěn, když soud opominul vyrozumění v odst. 1. zmíněné (rozh. ze dne 24. ledna 1891 č. 5701), Tyto pozůstalostní výkazy obsahovati mají: jmění pozůstalostní, srážky, přikázání pozůstalosti a zvláštní poplatky z nemovité pozůstalosti a z převodů majetkových, které nastoupily následkem přikázání pozůstalosti jednotlivým dědicům (§ 46 popl. z., nař. min. fin. ze dne 23. března 1852 č. 84 ř. z. a cís. nař. ze dne 19. března 1853 č. 53 ř. z.). K výkazu tomuto přiložiti jest toliko ony doklady v prvopisu nebo v ověřeném opisu, kterých nebylo použito již při projednávání. Pozůstalostní úřad zkoumati má tento výkaz, provésti příslušné doplnění a opravy v něm a pak zaslati jej ihned s potřebnými poznámkami úřadu poplatkovému, u kterého zůstane jakožto účetní doklad (nař. min. fin. ze dne 11. listopadu 1852 č. 41537). Kde se projednává pozůstalost ústně, poříditi sluší výkaz za spolupůsobení úřadu projednávacího (§ 46 popl. zák., nař. min. Výkazy poplatkové.
ze dne 23. března 1852 č. 82 ř. z.). Aktivní pohledávky jakékoli druhu posuzovati dlužno jako věci movité (výn. min. fin. ze dne 15. října 1855 č. 28040); nedobytnost zůstavitelových pohledávek musí se dokázati (rozh. spr. s. dv. ze 22. září 1891 č. 6118). Právní stav soudem projednávacím zjištěný slouží za základ vyměření poplatků (rozh. ze dne 12. května 1877 č. 80); sepsaný inventář má býti základem výkazu, zkoumání a vyšetření čisté pozůstalosti (rozh. spr. s. dv. ze dne 13. června 1882 č. 1442). Není-li nějaké jmění uvedeno ani v inventáři pozůstalostním ani ve výkazu pozůstalostním, nelze z něho předepsati poplatek pozůstalostní, leč by se provedla oprava udání cestou zákonem přikázanou (rozh. spr. s. dv. ze dne 18. ledna 1877 č. 3349). Vychází-li z některých skutečností na jevo nesprávnost nebo bezdůvodnost nějakého stvrzení soudního ve výkazu poplatkovém, má se o tom zemský finanční úřad dohodnouti s vrchním soudem zemským (nař. min. ze dne 25. července 1853 č. 148 ř. z., rozh. spr. s. dv. ze dne 12. července 1890 č. 5426).
Nepřísluší-li projednání pozůstalosti rakouskému soudu, zaslati jest výkaz pozůstalosti přímo poplatkovému úřadu onoho okresu, v němž zemřel zůstavitel; zemřel-li v cizozemsku, doručiti dlužno výkaz ten ústřednímu úřadu pro taxy ve Vídni (nař. min. fin. ze dne 8. dubna 1854 č. 84 ř. z.). Má-li se dostati z některých pozůstalostí poplatků oběma polovicím říše, podati jest pro příslušné poplatkové úřady každého finančního obvodu výkazy pozůstalostní odděleně (nař. min. fin. ze dne 2. října 1868 č. 135 ř. z.). Výkazy pozůstalostní jsou kolků prosty (p. s. 44 q). Viz čl. Poplatky dědické.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Výkazy poplatkové. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 548-549.