Úroky.

I. Pojem
Úrok jest úplata, která přísluší tomu, komu bylo buďto odňato užívání určitého množství (kvantity) věcí zastupitelných nebo někomu jinému přenecháno užívání věcí těch. Touto kvantitou zastupitelných věcí bývají pravidelně peníze, kapitál, jehož užívání se jinému poskytuje nebo jehož užívání někdo jiný majiteli kapitálu odňal. Úroky jsou však určitým příjmem, výnosem tomu, jehož jistiny třetí osoba používá. Obnos úroků z určité jednotky jistiny sluje měrou úrokovou. Již Římané znali takovouto jednotku kapitálu. U Římanů totiž a i u Řeků počítaly se úroky měsíčně; dovolená maximální míra úroková obnášela 12% ročně (l% měsíčně — usurae centesimae). Justinián snížil tuto míru úrokovou na 1/2% měsíčně, tedy na 6% ročně (usurae semisses). Zapověděno bylo bráti úroky z úroků (t. zv. anatocismus). Právo církevní zapovídalo vůbec bráti úroky, avšak zápovědi té hrubě ani nedbáno a přijata justiniánská míra úroková o maximální výši 6%, což v právech partikulárních sníženo na 5%.
II. Obecný občanský zákonník přijal celkem v §§ 993 —1000 zásady práva římského; avšak §§ 993—999 o. o. z. změněny byly zákonem ze dne 14. června 1868 č. 62 ř. z., pokud se týká zákonem ze dne 15. května 1885 č. 77 ř. z., takže o úrocích mají platnost tyto předpisy:
1. Dříve platná zákonná obmezení smluvené míry úrokové a výše konvenční pokuty při zápůjčkách a pohledávkách úvěrních pozbyla platnosti; jestliže byly vymíněny úroky bez vytčení určité míry nebo přináležejí-li ze zákona, platiti jest 5% za rok.
2. Úroky z úroků žádati lze, bylo-li tak výslovně ujednáno nebo splatné úroky zažalovány; úroky smí se počítati ode dne doručení žaloby. O výši úroků z úroků rozhoduje předkem úmluva; nebylo-li ničeho smluveno, platí úroky zákonné.
3. O lhůtě ku splacení úroků rozhoduje opět úmluva; nebylo-li v té příčině ničeho sjednáno, mají se odváděti úroky při splácení kapitálu nebo ročně, byla-li smlouva uzavřena na více let. Úroky.
4. Úroky smí se napřed bez všelikého obmezení strhnouti nebo žádati.
5. Při zápůjčkách smí býti ujednáno, že má se vrátiti větší suma nebo množství, nebo věci lepších vlastností, než jaké dány byly; avšak to, co se navrací, musí býti téhož druhu, jako to, co dáno bylo.
III. Rozdělení úroků.
Závazek platiti úrok zakládati se může na smlouvě nebo na zákonu.
1. Dle práva občanského lze smlouvou sjednati úroky v každé sice výši, avšak odporovati lze úrokům tak přehnaným, že by vésti mohly k hospodářské zkáze dlužníkově (srv. čl. »Lichva«).
2. Z úroků zákonných uvésti jest jmenovitě úroky z prodlení, které označuje o. o. z. jako náhradu škody, kterou způsobil dlužník svému věřiteli tím, že mu v čas ujednaný nezaplatil dlužnou jistinu (§ 1333 o. o. z.); proto pojaty byly úroky z prodlení v ustanovení hlavy 30. o. o. z., kde jedná se o náhradě škody.
IV. Úroky dle práva obchodního.
V nejednom směru uchyluje se obchodní zákon od vylíčených právě ustanovení o. o. z., pokud jde o právo na úrok (čl. 287—293); o úroku zákonném pojednávají články 287—291, o úrocích smluvených článek 292. Článek 293 zrušuje pro obchody zákaz úroků ultra alterum tantum.
Podstatná ustanovení obch. zákona o úrocích jsou:
1. Výše zákonných úroků, zejména též úroků z prodlení, stanovena jest při obchodech na 6 ze sta ročně (6%).
2. Komu přísluší nějaká splatná pohledávka z jednání, které jest na jeho straně obchodem, může žádati z ní úroky počítaje ode dne učiněné upomínky, pokud ovšem není dle práva občanského oprávněn již od některého dřívějšího okamžiku úroky žádati.
3. Kupec (a rovněž i komissionář a špeditér) může žádati úroky ze zápůjček, záloh, výloh a jinakých nákladů peněžitých počínaje dnem, kdy je podnikl, a to nejen vůči kupci jinému, ale i oproti nekupci.
4. Kupci mezi sebou mohou u vzájemných obchodech požadovati úroky i bez ujednání a upomínání z každé pohledávky ode dne, kdy splatnou se stala. Dne splatnosti rozuměti jest onen den, od kterého po právu mělo se platiti (protok. str. 422). Články 288 a 229 platnosti nemají, je-li věřitel v prodlení (in mora accipiendi).
5. Má-li kupec s kupcem otevřený běžný účet (conto corrente), oprávněn jest onen kupec, kterému přísluší při účetní závěrce přebytek, žádati ode dne závěrky úroky z celého přebytku, byť v něm byly úroky pojaty. (Viz čl. Účet běžný.)
6. Při zápůjčkách, které přijímá kupec a při dluzích jeho z obchodů lze ujednati i vyšší úroky než 6% ročně. Na váhu nepadá, zda zápůjčka neb úvěr dán byl za zvláštní jistotu čili nic, neboť lze smluviti úroky vyšším obnosem, než zákon stanoví (5%), nikoli proto, že věřitel přejímá větší nebezpečí, nýbrž proto, že peníze ve světě obchodním mají povahu zboží, jehož cena se volnou úmluvou ustanovuje (motivy k pruské osnově str. 111). Při zápůjčkách kupcem činěných jest nadto účel jich zcela lhostejným i není potřebí ani tvrditi ani dovozovati, že zápůjčky bylo vynaloženo do obchodu, tedy že to byla zápůjčka obchodní. § 994 ob. o. z. zrušený citovaným svrchu zákonem ze dne 14. června 1868 vytýkal ve příčině úroků smluvených toto ustanovení: »Tuto míru Úroky.
257
dovolených úroků smluvených (totiž 5% při dané podzástavě a 6% bez podzástavy) předpokládati jest i pro ten případ, že byly sice úroky smluveny, avšak nebyl určen jich obnos.« Na konferencích v Lipsku konaných učiněn návrh, aby se do obchodního zákonníka pojalo ustanovení podobné pro ten případ, že se předpokládati mají úroky zákonné, nebyla-li výše úroků smluvena. Návrh tento schválení nedošel, jelikož nebylo by vhodno v otázce této vytknouti ustanovení všeobecné, o níž rozhodnouti přísluší nejlépe soudci po uvážení jednotlivých okolností a dle domnělé vůle stran (prot. str. 1319). Jestliže smluveny úroky pod zákonnou míru, má věřitel nepopiratelné právo v případu prodlení ode dne prodlení nadšedšího žádati místo menších smluvených úroků úroky vyšší, totiž 6% úroky zákonné. Stanovisko to shoduje se úplně s předpisem § 1333 o. o. z.
V. Promlčení úroků.
1. Pohledávání zadrželých úroků pomíjí ve třech letech (§ 1480 o. o. z.).
2. Bylo-li v určitém rozsudku nalezeno netoliko na zaplacení dospělých právě úroků, nýbrž i na zaplacení na příště dospělých úroků ročních; promlčují se ony dospělé právě úroky, soudně přiznané, ve 30 letech; avšak úroky dospělé po právoplatném rozsudku podléhají poznovu 31eté lhůtě promlčecí stanovené v § 1480 o. o. z. (výn. min. sprav. ze dne 21. července 1858 č. 105 ř. z.).
3. Úroky ze všech veřejných úpisů dlužních promlčují se v 6 letech počítaje dnem splatnosti (výn. min. fin. ze dne 16. ledna 1860 č. 21 ř. z.).
4. Nárok příslušející třetím osobám proti pokladně státní na úroky ze státních úpisů dlužních, v nichž není vyjádřen výslovně závazek ku placení kapitálu nebo v jichž příčině závazek tento zrušen byl, zaniká ve 30 letech při státních úpisech dlužních na jméno znějících a vinkulovaných, pokud pak jde o výhody osob v § 1472 o. o. z. uvedených, pomíjí nárok ten ve 40 letech, při státních dlužních úpisech pak svědčících doručiteli promlčuje se tento nárok ve 30 letech. Pokud jde o promlčení jednotlivých splátek úrokových, potrvávají nadále v platnosti dosavádní předpisy, jmenovitě shora cit. výn. min fin. ze dne 16. ledna 1860 č. 21 ř. z. Při dlužních úpisech na jméno znějících a při vinkulovaných úpisech dlužních počíná promlčecí lhůta dnem, kterého k splatnosti dospěla první splátka úroků z pokladny státní již nevyzdvižená (zák. ze dne 28. března 1875 č. 49 ř. z.).
5. Oproti jednotlivým bankám poskytnuty byly jisté výhody co do promlčení úroků; tak na př. promlčují se splátky úroků haličského stavovského ústavu úvěrního ve 30 letech (§11 stanov ze dne 3. listopadu 1841 č. 569 sb. zák. soud.). Nevyzdvižené dividendy z akcií rakousko-uherské banky promlčují se ve prospěch fondu reservního ve třech letech počínaje posledním dnem měsíce, v němž ku splatnosti dospěly; v případech zvlášť závažných může generální rada povoliti výjimky (čl. 11 stanov prohl. zákonem ze dne 27. června 1878 č. 66 ř. z., pokud se týká, zák. ze dne 21. května 1887 č. 51 ř. z.). Kupony na úroky zástavních listů hypoteční banky království českého promlčují se v 6 letech počítaje dnem jich splatnosti (§ 12 stanov prohl. min. nařízením ze dne 26. prosince 1864 č. 99 ř. z.).
6. § 1480 o. o. z. nemá platnosti, pokud jde o úroky ze vkladů spořitelních, jakož i ze vkladů spořitelen poštovních. Spořitelny jsou však Úřad.
oprávněny nezúrokovati více vklad pro ten případ, že vzrostly nevybrané úroky až do výše průvodního hlavního dluhu a strana po čas tento se u pokladny nepřihlásila.
Literatura: Dr. ryt. Randa, O závazcích k náhradě škody z činů nedovolených, pak o úrocích, Praha, vyd. 2.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Úroky. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 277-280.