Živnosti umělé.

I. Pojem.
Živnosti umělé tvoří ona odvětví výrobní, jež za úkol si obírají tvarem a podobou svých výrobků stvořiti umění; praktická stránka ustupuje při tom nezřídka spíše do pozadí, byť i této stránce hledělo se vyhověti. Zvláštní krása tvaru (formy) jest a nepřestává býti cílem konečným. Živnosti umělé podléhají tudíž formálním zákonům umělecké tvorby; v mnohých odvětvích umělecké tvorby po živnostensku provozované působí zhusta rozhodným vlivem nálada mody — větším dílem ovšem na ujmu ryzí umělecké formy. Živnosti umělé.
II. Druhy živností umělých.
Živnosti umělé rozestupují se ve dvě skupiny, a to
1. ony, jež skoro výlučně slouží výzdobnosti a přepychu,
2. ony, jež určeny jsou potřebám obchodu, při čemž ale moment uměleckého provedení převládá.
Živel umělecké tvorby spočívá v koncepci jisté originelní myšlénky (idee) nebo v podání nějaké myšlénky již umělecky vtělené sice, ale jinými technickými prostředky. Bezprostředním účelem každého uměleckého výrobku musí býti účel esthetický, t. j. uspokojení uměleckého citu, neboli smyslu pro umění; než výrobky živností umělých mohou a mají všímati si i praktických potřeb a požadavků, pokud tím ovšem netrpí umělecká forma a podoba. Mnohé živnosti mají potřebí rozsáhlejšího materiálu, jako ku př. umění stavební, jiné opět — jako umění sochařské — pohybují se v mezích prostorně užších jsouce za to myšlénkovitě bohatšími; nejlehčího materiálu, ale nejbohatší ideami jest malířství.
Živnosti umělé souvisejí co nejtěsněji s kulturním rozvojem každého národa; čím dále dospěl národ v kulturním rozvoji svém, tím výše stojí jeho umělé živnosti; úkolem dějin umění jest představovati a zpodobovati tento rozvoj a vystihnouti ony epochy, ve kterýchž živnosti umělé utěšeně vzkvétaly.
K živnostem umělým v nejširším smyslu slova náleží však také i celá řada živností řemeslných, jako ku př. umělé truhlářství, umělé zámečnictví a t. d., dále koncesní živnosti stavební; kdežto v užším slova smyslu pojímají v sobě živnosti umělé pouze ona odvětví, jež se počítají k uměním svobodným a krásným, a kteráž dle vyhlašovacího patentu k řádu živnostenskému (čl. V. č. с) nespadají pod ustanovení řádu živn. Jedná se tedy při rozmanitých živnostenských podnicích o otázku, kdy a pokud podniky tyto jsou uměleckými plody, při čemž ovšem velice nesnadno nalézti a stanoviti přesné hranice. Ku správnému posouzení otázky této musí tedy při jednotlivých živnostech zaujato býti vždy zvláštní hledisko.
III. Podstatné náležitosti.
Hlavní náležitosti potřebné k tomu, aby se mohlo mluviti o živnosti umělé, bývají tedy zpravidla tyto:
1. Vyšší požadavky co do ruční obratnosti, jež povznáší se nad niveau práce řemeslné, tudíž umělecká kvalifikace určité činnosti vzhledem ku výrobkům, jež zploditi má.
2. Osobitost a umělecká způsobilost onoho, kdo dotyčnou práci provádí, ve které pak obráží se zvláštní schopnosti a vědomosti.
3. Při některých umělých živnostech padá na váhu moment, zdaž podnikatel sám navrhne a vytvoří model, dle kterého pak výrobky své vtěluje, čili nic, jako tomu jest ku př. při otázce, spadá-li určitá práce (socha) v odvětví sochařství či živnosti kamenické.
4. O uměleckém díle možno vůbec jen v té případnosti mluviti, když vytvořeno bylo nikoli k uspokojení obyčejných potřeb životních, nýbrž ku povznesení a zušlechtění krasocitu, vyhovuje-li tedy přísně zákonům a požadavkům esthetiky a bylo-li vytvořeno v tom úmyslu, aby blahodárně působilo na mysl a cit divákův.
5. Umělé živnosti předpokládají znalost vyšší techniky а k tomu příhodných pomůcek za účelem uměleckého provedení výrobku. Živnosti umělé.
Veškery tyto momenty rozhodují v prvé řadě o tom, dlužno-li určitou živnost posuzovati jakožto živnost přísně řemeslnou, či jako živnost uměleckou v pravém slova smyslu.
IV. Druhy uměleckých živností.
Jakkoli veškery živnosti umělé sotva bylo by lze zevrubně vypočítati, sluší přece aspoň z nejrůznějších kategorií umělých živností uvésti:
1. Sochařství (srv. tento čl.).
2. Řezbářství jest umělou živností, vyhovuje-li vyšším požadavkům uměleckého vkusu, svědčí-li tedy o dokonalejší zručnosti; nesmí se tedy řezbářství pokládati za pouhou část nebo skupinu živnosti soustružnické nebo truhlářské, provozuje-li se zejména jakožto samostatná živnost, poněvadž není dotčeno vlivem praktických požadavků a není vázáno zvláštními stroji a zařízeními, odvislo jsouc naopak jen od obrazotvornosti a dobrého vkusu výrobcova (obch. a živn. komora v Chebu a v Plzni).
3. Zhotovování poprsí (portraits) olejovými barvami dle podobizen jest živnost koncessovaná, pořizuje-li se kteroukoli mechanickou cestou, jest však živností umělou, provádí-li se poprsí od ruky s použitím štětce nebo barevné tužky, k čemuž jest potřebí umělecké dovednosti podnikatele (obch. a živn. komora ve Vídni).
4. Umělé broušení skla, leptání skla a malířství skla nelze počítati k řemeslným živnostem, jelikož dovednost nezbytná ku provádění těchto prací nemá téhož významu jako mechanická způsobilost, zručnost, jakouž živnosti řemeslné předpokládají; při leptání skla předpokládá se zejména na dotyčném pracovníku, aby rozuměl náležitému slohu dekorací, při brusičích a malířích skla jsou nezbytnou podmínkou vědomosti ve zvláštní technice a znalost chemických prostředků a při veškerých těchto třech činnostech předpokládá se jakési umělecké vzdělání na straně podnikatelově (obch. a živn. komora v Innomostí).
5. Zhotovování prací štukatérských (t. j. z malty sádrové) nesmí se — provozováno jsouc jako podnik samostatný — vřaďovati mezi koncessované stavební živnosti, nýbrž jest pak zvláštním odvětvím umění výtvarného a to tím spíše, jelikož na základě konaného šetření neslušelo by se odporučovati snad z veřejných ohledů tento podnik jakkoli obmezovati, jako tomu při koncesních živnostech bývá (min. výn. ze dne 6. prosince 1889 č. 47716).
6. Ozdobné malířství náleží v kategorii živností uměleckých a není k němu zapotřebí zvláštního průkazu způsobilosti, zabývá-li se podnikatel výhradně jen touto činností; nepoužíváť malířství ozdobné oněch pomůcek jako malíři pokojů, kteřížto šablonovitě jistou plochu různými figurami, barvami a odstíny tu a tam zcela jednotvárně zbarví, kdežto malířství umělecké liší se od nich zvláštní technikou své činnosti, a podnikatel zpravidla na odborných školách nebo po návodu vynikajících mistrů nabývá zvláštní umělecké dovednosti (obch. a živn. komora v Innomostí, v Budějovicích a v Liberci).
7. Chrámové umění malířské dlužno bez odporu řaditi mezi živnosti umělecké, poněvadž se jím rozumí zhotovování maleb freskových (obrazů na stěně, vápně, na obmítce; — srv. obch. a živn. komora Feldkirch.).
8. K živnostem uměleckým náleží dále ještě jmenovitě:
a) umělé zahradnictví (srv. čl. »Živnost zahradnická«); Živnosti umělé.
b) umělé zámečnictví (srv. čl. »Živnost zámečnická«);
c) umělé truhlářství (srv. čl. »Živnost truhlářská«);
d) architektura, umění zlatnické, výroba koberců, broncovnictví a j. v.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Živnosti umělé. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 1046-1049.