Čís. 12160.

Do usnesení odvolacího soudu, jímž nebylo vyhověno návrhu žalobce na obmezení žalobního žádání, jest nepřípustným rekurs a nelze je napadati ani dovoláním.
(Rozh. ze dne 2. prosince 1932, Rv II 479/31.)
Nejvyšší soud odmítl dovolání, pokud směřovalo proti usnesení odvolacího soudu, jímž nebylo připuštěno omezení žalobní prosby.
Důvody:
Žalobce podal na žalovanou pojišťovnu žalobu o plnění (o zaplacení pojistné sumy 9000 Kč) a omezil tuto žalobní prosbu v řízení před soudem druhé stolice v ten způsob, že místo rozsudku, odsuzujícího žalovanou k plnění, žádal vydání rozsudku na zjištění. Odvolací soud vydal předem usnesení, že se nevyhovuje žalobcově návrhu na obmezení žalobního žádání, a ve věci uznal právem, že se odvolání nevyhovuje a že se rozsudek prvé stolice potvrzuje. Žalobce podává, jak v dovolacím spise uvádí, proti rozsudku soudu druhé stolice dovolání, jež opírá o dovolací důvody § 503 čís. 3 a 4 c. s. ř., a to proti celému jeho obsahu, ale výtkou, že odvolací soud proti spisům předpokládá, že v prvé stolici nebylo nic uvedeno k odůvodnění žalobcova právního zájmu na brzkém určení, napadá vpravdě jen výše zmíněné usnesení odvolacího soudu, jež bylo vydáno za odvolacího řízení a proti němuž není přípustný rekurs, ano nejde o žádný z případů uvedených v § 519 čís. 1 až 3 c. s. ř. Je-li však, jak dolíčeno, odpor proti tomuto usnesení podle zákona vyloučen, není podrobeno posudku dovolacího soudu (§§ 462, druhý odstavec a 513 c. s. ř.), a bylo proto dovolání v tomto směru odmítnouti.

Citace:

Č. 12160. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, číslo/sešit 2, s. 607-608.