Čís. 11950.Opatření zůstavitele v poslední vůli, by pro případ, že by universální dědic zemřel neplnoletý a bezdětný, byla zřízena z části jeho jmění nadace a fond, jest svou právní povahou podmíněným odkazem. Odkazovnice jest sice oprávněna domáhati se ohledně odkazu práv, vytčených v § 159 nesp. pat., nepříslušejí jí však práva vyplývající z § 613 obč. zák. pro poddědice. Nebyla proto oprávněna zasahovati do otázky, z jakého jmění jest krýti náklad na výchovu nezletilého dědice a není oprávněna stěžovati si do usnesení soudu, jímž bylo vyhověno návrhu dědice na uvolnění jmění. (Rozh. ze dne 6. října 1932, R I 721/32.) Zůstavitel nařídil v poslední vůli, by se pro případ, že by universální dědička, jeho dcera Dolly, měla skonati neplnoletá a bezdětná, zřídila z části jeho jmění nadace a fond. Návrhu nezl. universální dědičky, by jí bylo uvolněno 8000 Kč z pozůstalostního jmění, poručenský soud vyhověl. K rekursu nadace (finanční prokuratury) rekursní soud napadené usnesení zrušil a uložil prvému soudu, by ve věci dále jednal a znovu rozhodl. Důvody: Vzhledem k ustanovení § 613 obč. zák.,65* jest přisvědčiti názoru stěžovatelky o právním poměru dědičky ke jmění obmezenému fideikomisární substitucí. Měla-li by přece ze zvláštních důvodů a za mimořádných podmínek vyvolaných nezbytnou potřebou pro nezletilou dědičku býti uvolněna část kmenového jmění, mohlo by se tak státi teprve po zjištění, že jinak z výtěžků jmění její potřeby uhraditi nelze. K tomu by bylo nutno nejdříve zjistiti náklady po případě potřebu nákladů na výživu a na výchovu nezl. dědičky, dále výnos veškerého jmění, i nemovitého, i movitého (cenných papírů, vkladních knížek atd.), by mohlo býti posouzeno, zda výnos jmění pro dědičku stačí, čili nic. Poněvadž se tak nestalo, jest oprávněna stížnost na tomto nedostatku založená. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody: Dovolacímu rekursu jest přiznati oprávnění. Opatření zůstavitele, jímž ustanovil v poslední vůli, by se pro případ, že by universální dědička, jeho dcera Dolly L-ová, měla skonati neplnoletá a bezdětná, zřídila z části jeho jmění nadace, jest svou právní povahou podmíněným odkazem (§ 535 obč. zák.). Byla tudíž česká finanční prokuratura jako odkazovnice sice oprávněna domáhati se ohledně odkazu práv, v § 159 nesp. pat. vytčených, nepříslušela jí však práva vyplývající z § 613 obč. zák. pro poddědice. Nebyla proto ani oprávněna zasahovati do otázky, z jakého jmění jest ukrýti náklad spojený s výchovou nezletilé universální dědičky a neměla tudíž ani příčiny stěžovati si rekursem do usnesení prvního soudu. Zrušil-li proto rekursní soud na její rekurs usnesení prvního soudu, učinil tak neprávem. Důsledkem toho bylo k dovolacímu rekursu nezletilé dědičky obnoviti usnesení prvního soudu.