Čís. 12148.

Odpůrčí nárok.
Zkrácení odporujícího věřitele jest tu jen tehdy, lze-li očekávati, že odporování přivodí buď úplné nebo částečné uspokojení odporujícího věřitele, zvýší-li bezúčinnost právního jednání, jemuž je odporováno, možnost úspěšné exekuce, při čemž jest hleděti při posuzování otázky, zda nastalo zkrácení věřitele, nikoli k době, kdy došlo k odporovatelnému jednání, nýbrž k době, kdy byl vznesen odpor.
Odprodej movitých věcí dlužníkových není odporovatelný, má-li dlužník kromě toho nemovitý majetek, který může stačiti k uspokojení věřitele.
Účastník odporovatelného právního jednání dlužníka nemusí důkaz, že o případném zkracovacím úmyslu dlužníka věděl nebo věděti musil, nabízeti i tehdy, zjistil-li soud z důkazů vedených odporujícím věřitelem, že byl (účastník) při právním jednání, jemuž je odporováno, bezelstným, a že přes náležitou opatrnost o úmyslu dlužníka poškoditi odporujícího věřitele věděti nemusel.
(Rozh. ze dne 2. prosince 1932, R I 882/32.) Okresní hospodářská záložna v S. podala na Jana H. žalobu o zaplacení pohledávky a vymohla si k zajištění zažalovaného nároku prozatímní opatření úschovou a správou dlužníkových svršků. Ke svrškům, jež při výkonu prozatímního opatření byly zájemně popsány, osobovala si vlastnictví matka Jana H-a, jež se žalobou, o niž tu jde, domáhala na Okresní hospodářské záložně, by bylo zjištěno její vlastnické právo ke svrškům a by prozatímní opatření ohledně svršků bylo prohlášeno bezúčinným. Žalovaná záložna namítla najmě, že převod svršků s Jana H-a na žalobkyni byl odporovatelný. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud částečně odvolání vyhověl, zrušil ohledně některých svršků napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu, by, nepřihlížeje nadále k použitému zrušovacímu důvodu, vyřídil odvolání.
Důvody:
Předpoklady odporovatelnosti prodeje podle § 2 čís. 3 odp. ř., kterou uplatnila žalovaná záložna námitkou proti žalobě podle obdoby § 37 ex. ř., podané žalobkyni proti prozatímnímu opatření úschovou a správou svršků žalobkyně, jsou, aby žalovaná tvrdila a dokázala 1. že jí přísluší za dlužníkem pohledávka, byť i nebyla ještě vykonatelná (§§ 8 a 10 odp. ř.), 2. že jest poškozena prodejem svršků, kteréž Jan H. žalobkyni prodal a odevzdal a jakou měrou jest jím zkrácena (§§ 8 a 2 odp. ř.), 3., že žalobkyně jest blízkou příbuznou dlužníkovou (§§ 4 a 2 čís. 3 odp. ř.), 4., že ode dne prodeje neuplynulo do dne, kdy byla ve sporu vznesena námitka odporovatelnosti, více než dva roky (§ 2 čís. 3 odp. ř.). Jsou-li zde tyto předpoklady, jest pak na žalobkyni, by prokázala, že poškozovací úmysl dlužníkův neznala a znáti nemusela. Pokud jde o první předpoklad, jest nesporno, že žalované záložně přísluší za Janem H-em pohledávka 271 169 Kč, že podala u okresního soudu v S. pod č. j. C I 21/31 proti Janu H-ovi žalobu o její zaplacení a že k zajištění tohoto nároku bylo jí povoleno prozatímní opatření úschovou a správou dlužníkových svršků a že při výkonu tohoto prozatímního opatření byly zájemně popsány v popisním protokolu C I 21/31 svršky, ke kterým si žalobkyně osobuje vlastnictví a jež touto žalobou vylučuje. Další předpoklady odpůrčího nároku, blízké příbuzenství mezi žalobkyni a dlužníkem (poměr matky k synovi) a neuplynutí dvouleté doby od prodeje svršků do dne vznesení námitky odpůrčí, jsou rovněž nesporné. Sporným jest jen, zda byla žalovaná kupem svršků matkou dlužníkovou a jejich předáním dlužníkem žalobkyni zkrácena (poškozena) a jakou měrou. Podle § 8 odp. ř. jest totiž podmínkou odporovatelnosti, že věřitelova exekuce na dlužníkovo jmění nevedla k úplnému uspokojení věřitele neb aspoň, lze-li míti za to, že nepovede k takovému uspokojení. Poněvadž v souzeném případě nepřísluší žalované záložně dosud vykonatelná pohledávka, lze přihlížeti jen ke druhé možnosti, totiž, zda nelze od budoucí exekuce očekávati příznivý výsledek, jinými slovy: Zkrácení odporující záložny jest tu jen tehdy, lze-li očekávati, že odporování přivodí buď úplné nebo částečné uspokojení odporující záložně, zvýší-li bezúčinností kupu možnost úspěšnosti exekuce, při čemž hleděti jest při posuzování otázky, nastalo-li zkrácení věřitelky, nikoli k době, kdy došlo k odporovatelnému jednání, nýbrž k době, kdy byl odpor vznesen (rozh. 5185 a 10961 sb. n. s.). V té příčině jest nesporno, že strany samy ocenily svršky žalobkyni prodané na 43000 Kč. Odprodej této části svršků neznamená ještě o sobě zkrácení žalované záložny; vždyť dlužník Jan H. má mimo to nemovitý majetek, který může stačiti k uspokojení žalované záložny (rozh. 8615 sb. n. s.). Jest jen otázkou, do jaké míry jest zadlužen tento nemovitý majetek dlužníka a zda jeho hodnota po odrážce dluhů předcházejících pohledávce žalované záložny stačí k úplnému zaplacení pohledávky žalované záložny, čili nic. Na základě soudních odhadů zjistil první soud cenu nemovitostí Jana H-a na 755 585 Kč 88 h a po odrážce kapitalisovaného výměnku 98 373 Kč 40 h a povinnosti poskytovati povoz 3 000 Kč na 654 212 Kč. Dluhy hypotekární, pokud předcházejí pohledávce záložny, zjistil na 287 822 Kč 78 h, s připočtením této pohledávky 558 991 Kč 78 h, takže by po uspokojení pohledávky žalované záložny zůstalo dlužníku ještě 94 222 Kč 70 h čistých, z kteréž částky lze krýti zadrželé úroky a výměnkové dávky, aniž by se tím částka ta vyčerpala. Prodejem dlužníkových nemovitostí bylo by lze podle uvedeného odhadu uspokojiti pohledávku žalované záložny 271 169 Kč, aniž by bylo nutno sáhnouti na svršky, jež žalobkyně vylučuje z prozatímního opatření, a jež tvoří, jak zjišťuje odvolací soud, příslušenství nemovitostí. Z nálezu a odhadu znalců vidno, že svršky tyto nebyly odhadnuty jako příslušenství (inventář) dlužníkových nemovitostí, takže odhadní cena nemovitostí prvním soudem zjištěná rozumí se bez tohoto příslušenství, jak k tomu správně poukazuje rekurs žalobkyně. I když tedy nelze popříti, že se prodejem hospodářského příslušenství mlynářské usedlosti dlužníkem žalobkyni zmenšila (již před odhadem) cena nemovitostí usedlost tu tvořících, nelze z toho vzhledem ke svrchu uvedenému odhadu, nepřihlížejícímu k hospodářskému inventáři (příslušenství) usuzovati, jak mylně činí odvolací soud, že odprodejem byla zkrácena žalovaná strana ve svém úkojném právu ohledně své pohledávky 271 169 Kč. Neznamenáť každé odprodejem části přivoděné zmenšení jmění dlužníkova zkrácení věřitelovo a nezakládá proto ještě každý odprodej odpůrčí nárok věřitelův. Tento předpokládá jen takové zkrácení úhradního fondu, které činí pohledávku věřitelovu zcela neb z části nedobytnou, aneb o němž lze aspoň za to míti, že zabrání uspokojení věřitele zcela neb aspoň z části (§ 8 odst. 1 odp. ř.). Opačný názor by znemožňoval zadluženému vlastníku, který dosud není předlužen, každou disposici s jeho majetkem, což by mohlo míti nedozírné hospodářsky škodlivé následky a nebylo jistě odpůrčím řádem zamýšleno. Ovšem nelze předvídati, zda při případné exekuční dražbě mlynářské usedlosti Jana H-a bude nejvyšší podání dosahovali odhadní cenu prvním soudem zjištěnou, a není proto jisto, zda pohledávka žalované záložny též skutečně dosáhne plného uspokojení. Nicméně jest přisvědčiti právnímu názoru prvního soudu, že vzhledem k výši ceny dlužníkovy usedlosti a k výši dluhů, jak byly prvním soudem zjištěny, mohly býti subjektivně přesvědčeni i Jan H. i žalobkyně, že žalovaná při exekučním prodeji mlýna dojde plné úhrady, a že nemusili si tudíž býti vědomi, ze odprodejem inventáře (příslušenství) mlýnského žalobkyni jest žalovaná zkracována ve svém úkojném právu, že tudíž odprodej ten se děje v úmyslu žalovanou záložnu zkrátiti. Odvolací soud nepřezkoumal toto zjištění prvního soudu, ač právě jest rozhodným pro posuzování otázky, zda trhová smlouva ze dne 30. července 1930 jest podle § 2 čís. 3 odp. ř. jednáním odporovatelným, čili nic. Jest sice přisvědčiti odvolacímu soudu, že břímě průvodní podle § 2 čís. 3 odp. ř. stihá žalobkyni a že tedy ona jest povinna se vyviniti důkazem, že o případném zkracovacím úmyslu Jana H-a nevěděla a věděti nemusila, než to neznamená, že by musila důkaz ten nabízeti i tehdy, když první soud zjistil z důkazů vedených žalovanou stranou, že žalobkyně byla při koupi bezelstnou a když usoudil, že přes náležitou opatrnost (§ 1297 obč. zák.) o úmyslu Jana H-a, poškoditi žalovanou věděti nemusila. Teprve, kdyby dosavadní důkazy nebyly dostatečným podkladem pro toto zjištění a pro tento právní úsudek, nastupovala by povinnost žalobkyně nabídnouti důkazy v naznačeném směru. Poněvadž však prvnímu soudu provedené důkazy stačily a soud potřebné zjištění učinil a věc i po právní stránce posoudil, bude na odvolacím soudě, aby především přezkoumal i zjištění i právní úsudek prvního soudu.

Citace:

Č. 12148. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, číslo/sešit 2, s. 586-589.