Čís. 12002.
Cestovní kancelář jest práva z náhrady škody, jež vznikla zákazníku tím, že následkem nesprávného údaje o době odjezdu vlaku na poukázce na místo v lůžkovém voze zmeškal vlak. Zákazníka nestíhá zavinění, nepřezkoumal-li sám údaje cestovní kanceláře.
(Rozh. ze dne 20. října 1932, Rv I 640/31.)
Žalující dopravní společnost objednala u žalované cestovní a dopravní kanceláře dvě jízdenky a dvě lůžka II. třídy z Rotterdamu do Brém na noc z 21. na 22. ledna 1930. Žalovaná strana jí vydala poukázku označenou jako Einzahlungsbescheinigung. Na pravé části této poukázky byla označena hodina odjezdu ze stanice Rotterdamu 19:39 hod. Vlak byl označen i na straně levé, i na pravé straně číslem 173/99. Kromě toho bylo na obou částech poukázky vyznačeno, že poukázka platí pro noc ze dne 21. ledna na 22. ledna 1930. Žalující společnost potřebovala jízdenky a lůžka pro své ředitele. Když se tito dostavili dne 21. ledna 1930 na nádraží v Rotterdamu půl hodiny před odjezdem vlaku uvedeným na potvrzence, zjistili, že vlak odejel již v 18:30 hod., takže museli zůstati v Rotterdamu přes noc. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalující společnost na žalované cestovní a dopravní kanceláři náhrady škody, jež jí tím vznikla. Procesní soud prvé stolice uznal žalobní nárok důvodem po právu. Odvolací soud vyhověl dovolání žalované potud, že uznal žalobní nárok důvodem po právu jen polovicí.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Ve sporu o náhradu škody omezeném na důvod žalobního nároku uznal odvolací soud na zavinění obou stran a důsledkem toho rozhodl, že žalobní nárok je odůvodněn proti žalované straně jen polovicí. Z rozsudku toho odvolává se jen strana žalující v tom směru, že bylo uznáno na její spoluzavinění, strana žalovaná opravný prostředek nepodala: tím jest otázka zavinění strany žalované právoplatně rozhodnuta a soudu dovolacímu jest se zabývati jen otázkou spoluzavinění strany žalující neb osoby, za kterou strana žalující odpovídá. Soud odvolací shledává je v tom, že ani žalující firma jízdenky a poukázky na lůžka na trati z Rotterdamu do Brém na noc z 21. na 22. leden 1930, u žalované firmy koupené, ani její úředníci, kteří cestu pro žalující stranu konali, nepřezkoumali v tom směru, zda doba odjezdu vlaku na poukázkách na objednaná lůžka souhlasí s jízdním řádem, jakž prý bylo povinností žalující strany, která jako světová firma dopravní měla prý k tomu možnost, poněvadž musí míti jízdní řády i drah cizozemských, a i její úředníci na nádraží v Rotterdamu se mohli a měli z jízdních řádů tam vyvěšených informovati o správném odjezdu vlaku, k čemuž měli i příležitost i čas. Nehledíc k výtce žalující strany, že ve spisech není opory pro předpoklad odvolacího soudu, že žalující měla možnost přezkoumati dobu odjezdu podle jízdních řádů, které prý musí míti, a že její úředníci v Rotterdamu měli příležitost i čas se informovati o správné době odjezdu z vyvěšených jízdních řádů, nelze s odvolacím soudem souhlasiti, že k tomu žalující firma nebo její úředníci měli povinnost, a nelze to, že správnost údaje o odjezdu vlaku nepřezkoumali, přičítati jim za zavinění. Jest ovšem samozřejmé, že dobu odjezdu vlaku cestující před nastoupením jízdy si musí zjistiti; k tomu však může použiti různých prostředků, nikoli jen prostudování jízdních řádů; postačí zajisté i informace železničních úřadů neb u odborných dopravních kanceláří, které se zabývají prodejem železničních jízdenek nebo prodejem poukázek na místa v lůžkových železničních vozech. Kanceláře takové, provozujíce prodej lístků po živnostensku dávají tím na jevo, že mají dostatečné k tomu znalosti, a musí ručiti za jejich nedostatek (§ 1209 obč. zák.). Kanceláře takové činí již svým provozováním nárok na důvěru veřejnosti a také jí všeobecně požívají; to tím více platiti musí o velkých mezinárodních dopravních kancelářích, jakou jest také notoricky žalovaná strana. Nelze tedy přičítati nikomu za nedostatek opatrnosti, spolehne-li se na správnost doby odjezdu vlaku, která mu byla žalovanou stranou sdělena, zvláště, stalo-li se to přesným písemným udáním na poukázce na místo v lůžkovém voze, kdy zmeškání odjezdu dotyčného vlaku může míti v zápětí i ztrátu poplatku za lůžko, a nelze důvodně požadovati, by si cestující údaje odborné dopravní kanceláře sami a často obtížně přezkoumávali, třeba by i měli po ruce příslušné jízdní řády. Mnozí cestující obracejí se na kanceláře takové i z důvodu, že nebývají mocni jazyka cizí země, ve které nebo do které cestují, a nerozumí často řeči jízdních řádů, kde vedle doby odjezdu vlaku jest třeba zkoumati a znáti i různé poznámky a vysvětlivky. K potřebné opatrnosti postačí informace jediná na vhodném místě; další přezkoumávání a ověřování informace takto získané není již aktem obyčejné opatrnosti, nýbrž aktem úzkostlivosti. Na tom nemění nic, že i žalující strana jest dopravním. podnikem a že snad měla možnost sama dobu odjezdu podle jízdních řádů přezkoumati; obrátivši na žalovanou stranu mohla se i žalující strana spolehnouti jako každý jiný cestující na správnost údajů žalované strany. Poněvadž žalující stranu nestíhá zavinění, posoudil odvolací soud věc nesprávně, uznav, že nárok žalobní je po právu jen polovinou.