Čís. 11963.

K překážce povolení exekuce, záležející v tom, že vyrovnací řízení o jmění povinného ještě trvá, jest přihlížeti z úřadu, a to i v rekursním řízení, byť by to byl i nový přednes.
K okolnosti, že vymáhaná pohledávka je zasažena pravoplatně potvrzeným vyrovnáním, lze přihlížeti jen na včasnou námitku, nikoliv na námitku přednesenou teprve v rekursním řízení.
Zkoumání, zda jde o pohledávku s přednostním právem (§ 12 vyr. ř. z r. 1931), se děje na základě návrhu na povolení exekuce. Neuvedl-li vymáhající věřitel tento předpoklad pro přípustnost exekuce v návrhu na povolení exekuce, schází návrhu věcná náležitost a nelze tento nedostatek doháněti v opravném řízení.
(Rozh. ze dne 7. října 1932, R I 720/32.)
Soud prvé stolice povolil exekuci k vydobytí útrat. V rekursu uplatňoval dlužník, že vymáhané útraty byly soudem pravoplatně přiznány vymáhajícímu věřiteli již před zahájením vyrovnacího řízení o jmění dlužníka. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Napadeným usnesením povolil prvý soud vymáhající straně exekuci k vydobytí útrat vymáhání pohledávek, ačkoliv tyto útraty byly soudem přiznány právoplatně již před zahájením vyrovnacího řízení. Neprávem. Stěžovatel správně poukazuje k tomu, že útraty byly přisouzeny již před zahájením vyrovnacího řízení, poslední částka přiznána dne 27. srpna 1931, kdežto vyrovnací řízení bylo zahájeno dne 30. září 1931 a posud ani prvá splátka není splatnou. Jde proto o pohledávku, která jest zasažena vyrovnáním a neměl prvý soud exekuci povoliti.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc rekursnímu soudu, by o ní znovu rozhodl.
Důvody:
Jest rozeznávati, zda překážka proti povolení exekuce je v tom, že vyrovnací řízení o jmění povinné strany ještě trvá, či záleží-li v námitce, že vymáhaná pohledávka je zasažena pravoplatně potvrzeným vyrovnáním povinné strany. K oné překážce jest přihlížeti z úřadu, poněvadž zákaz vedení exekuce k vydobytí pohledávek, jež nejsou ani přednostní (§ 12 vyr. ř.) ani oddělné (§§ 13, 14 vyr. ř.) je omezením exekuce z veřejného zájmu i ve prospěch vyrovnacího dlužníka i ve prospěch vyrovnacích věřitelů a jde zřejmě o případ § 39 čís. 2 ex. ř., k němuž podle druhého odstavce § 39 ex. ř. jest přihlížeti z úřadu. Je proto i v rekursním řízení, byť by to byl i nový přednes, k okolnosti té přihlížeti. Jinak je tomu s námitkou, že vymáhaná pohledávka je zasažena pravoplatně potvrzeným vyrovnáním. Ta se již netýká veřejného zájmu, poněvadž jde o částečný zánik vymáhané pohledávky (§ 60 vyr. ř.), a je právě tak soukromoprávní věcí dlužníka a vymáhajícího věřitele, jako každá jiná okolnost rušící neb odkládající nárok, k níž jest přihlížeti jen na zavčas učiněnou námitku, nikoliv na námitku přednesenou teprve v rekursním řízení, kde novoty jsou vyloučeny. Nelze ji proto rekursem uplatňovati a nelze k ní v rekursním řízení po věcné stránce přihlížeti. Zda v souzeném případě jde o případ prvý, či druhý, nelze seznati, poněvadž povinná strana v rekursu jen uvedla, že vyrovnání nebylo přijato, z čehož nevysvítá, zda je vyrovnací řízení již skončeno, či zdali ještě trvá. Je proto z úřadu tuto okolnost zjistiti a podle výsledku zjištění o přípustnosti exekuce podle shora uvedených zásad rozhodnouti. Při tom ovšem je bezvýznamná výtka dovolacího rekursu, že jde o pohledávku s přednostním právem. Neboť zkoumání, zda jde o takovou pohledávku, se děje podle §§ 3 druhý odstavec, 7 a 55 ex. ř. na základě návrhu na povolení exekuce. Vymáhající strana je proto povinna podle § 54 čís. 3 ex. ř. uvésti všechny předpoklady pro přípustnost exekuce v návrhu na povolení exekuce; neuvedla-li tyto předpoklady, schází návrhu věcná náležitost návrhu a nelze tento nedostatek doháněti v opravném řízení.

Citace:

č. 11963. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 267-268.