Čís. 11834.

Usnesení, jímž rozhodnuto o povolení exekuce na movitosti i o povolení exekuce vnuceným zřízením zástavního práva na nemovitosti, lze napadati jednotným rekursem ve lhůtě čtrnáctidenní.
Pro povolení exekuce na základě upomínacího platebního rozkazu jest bez významu, že platební rozkaz nemohl býti doručen solidárnímu spoludlužníku.
(Rozh. ze dne 20. srpna 1932, R II 321/32.)
Upomínací platební rozkaz byl doručen jen Kláře P-ové, nikoliv i solidárnímu dlužníku Martinu P-ovi. Návrh na povolení exekuce na movitosti a vnuceným zřízením zástavního práva na nemovitosti proti Kláře p-ové soud prvé stolice zamítl, maje za to, že platební rozkaz není pravoplatný, ježto nebyl doručen i spoludlužníku Martinu P-ovi. Rekursní soud exekuci povolil. Důvody: Platební rozkaz ze dne 7. ledna 1931 byl dne 6. února 1931 doručen povinné Kláře P-ové a nabyl právní moci. Okolnost, že platební rozkaz nemohl býti doručen i spolužalovanému solidárnímu dlužníku Martinu P-ovi, nebyla na závadu, by se platební rozkaz nestal pravoplatný proti dlužnici Kláře P-ové. Tato jako solidární dlužnice jest povinna zaplatiti celek a, vedena-li pro tento celek exekuce jen proti ní a jen na její majetek, musí býti povolena.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Dovolací rekurs podaný dne 27. července 1932 proti usnesení rekursního soudu, které bylo stěžovatelce doručeno při výkonu mobilární exekuce dne 15. července 1932, jest pokládati za podaný včas, poněvadž byl podán před uplynutím čtrnáctidenní lhůty, vytčené v § 88 čís. 2 ex. ř. a napadeným usnesením bylo rozhodnuto i o povolení exekuce mobilární i exekuce vnuceným zřízením práva zástavního týmž usnesením a strana povinná má právo brániti se proti tomuto usnesení jednotným rekursem, pro kterýž ji nutně k dobru přichází delší čtrnáctidenní lhůta, která v tomto případě byla dodržena.
Stěžovatelka se odvolává na ustanovení § 9 zákona ze dne 27. dubna 1873 čís. 67 ř. zák. v doslovu článku XXVIII uv. zák. k c. ř. s.; článku III čís. 1 zákona čís. 161/21, článku I odst. 1 zákona čís. 123/23 a § 1 zákona čís. 292/24. Poukaz ten však nedopadá na souzený případ, poněvadž nebyl podán odpor proti platebnímu rozkazu a, jak správně uvedl rekursní soud, okolnost, že platební rozkaz nemohl býti doručen i spolužalovanému solidárnímu dlužníku Martinu P-ovi, nebyla na závadu, by se platební rozkaz nestal právoplatným proti dlužnici Kláře P-ové.

Citace:

č. 11834. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 86-87.