Authors:
= Váž. civ., 14 (1932), sv. 2
PDF

Čís. 12118.


Nevybočuje-li výdělečná činnost dlužníka, zahrnujíc v sobě stavební zámečnictví, vodovodní instalatérství a správkárnu aut, ve svém celku z rozsahu drobné živnosti (§ 251 čís. 6 ex ř.), nebrání právoplatné vyloučení strojního zařízení potřebného pro stavební zámečnictví a vodovodní instalatérství, by z exekuce nebyl vyloučen i stroj, jehož jest třeba pro správkárnu aut.
(Rozh. ze dne 19. listopadu 1932, R I 677/32.)
Dlužník navrhl, by z exekuce bylo vyloučeno strojní zařízení pro stavební zámečnictví a vodovodní instalatérství a železný soustruh, jehož prý potřebuje pro správkárnu aut. Soud prvé stolice vyloučil z exekuce navrhované předměty až na železný soustruh. Rekursní soud vyloučil z exekuce i železný soustruh.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele.
Důvody:
Stěžovatelka vytýká napadenému usnesení nesprávné hodnocení výsledků provedených šetření a nesprávné právní posouzení věci v podstatě proto, že prý rekursní soud neprávem zrušil podle § 39 čís. 2 ex. ř. exekuci též ohledně úplného železného soustruhu s vyměňovacími kolečky, jenž slouží k provozování správkárny aut, ač byly již z exekuce vyloučeny předměty potřebné ku provozování dlužníkovy živnosti zámečnické a instalační, a hájí názor, že nelze vylučovati předměty potřebné ku provozování něko- lika živností dlužníkových. Tento názor nelze schváliti. Ustanovení § 251 čís. 6 ex ř. mluví výslovně o předmětech, kterých osoby tam zmíněně opotřebují k osobnímu dalšímu výkonu výdělečné činnosti«. Nejvyšší soud dovodil již v rozhodnutích čís. 2860 a 5665 sb. n. s., že bylo právě sociálně politickým účelem rozšíření, kterého se dostalo předpisu § 251 č. 6 ex. ř. novelou ze dne 1. června 1914 čís. 118 ř. zák., by řemeslníkům a drobným živnostníkům i po exekuci zůstalo možným, provozovati zavedenou již živnost jako zdroj výživy ve dřívějším objemu s týmiž prostředky umožňujícími soutěž a že jsou u osob těchto z exekuce vyloučeny předměty, jichž potřebují k osobnímu dalšímu výkonu dosavadní výdělečné činnosti, čímž mělo býti podle motivů ve shodě s dřívější judikaturou vyjádřeno, že jsou z exekuce vyjmuty nejen předměty nezbytné, nýbrž i ty, jichž jest zapotřebí k výhodnému provozování výdělečné činnosti odpovídajícímu osobním poměrům dlužníkovým. Tato »výdělečná činnost« zaujímá však podle výsledků konaných šetření u dlužníka v souzeném případě stavební zámečnictví, vodovodní instalatérství a správkárnu aut a nelze ji s hledisek §§ 251 čís. 6 a 39 čís. 2 ex. ř. tříštiti na jednotlivé její složky, čemuž nasvědčuje i to, že ustanoveními právě zmíněnými jest chráněno další provozování její v dosavadním rozsahu. Poněvadž dlužník celou tuto živnost včetně správkárny aut provozuje jen ve své zámečnické dílně, jest při tom osobně činný a vypomáhají mu jen dva učni, nevybočuje jeho výdělečná činnost z rozsahu drobných živností, jak to má na mysli § 251 čís. 6 ex. ř. Z toho, co uvedeno, plyne, že, bylo-li již pravoplatně vyloučeno strojní zařízení pro stavební zámečnictví a vodovodní instalatérství, nebrání to vyloučení také ještě železného soustruhu, je-li ho třeba pro správkárnu aut.
Citace:
Č. 12118. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, číslo/sešit 2, s. 536-537.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).