Čís. 11849.

Jest zmatečnosti podle § 41 odstavec (2) písm. g) zákona ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n., nebyla-li dána dědici příležitost, by se vyjádřil o návrhu spoludědiců, by bylo dáno zmocnění k vedení sporu za pozůstalost proti němu.
(Rozh. ze dne 2. září 1932, R I 591/32.)
Soud prvé stolice vyhověl návrhu dědiců Josefa K-a, Františka K-a a Růženy Č-ové, by jim bylo dáno zmocnění ke sporu za pozůstalost po Boženě K-ové proti spoludědici Václavu K-ovi, neslyšev tohoto spoludědice. Rekursní soud zamítl návrh dědiců.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a uložil soudu prvé stolice, by dále po zákonu jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
O návrhu přihlásivších se dědiců Josefa K-a, Františka K-a a Růženy Č-ové, by jim bylo dáno zmocnění k vedení sporu za pozůstalost po Boženě K-ové proti spoludědici Václavu K-ovi o zaplacení 22000 Kč rozhodl pozůstalostní soud bez slyšení spoludědice Václava K-a, jehož dědická přihláška byla usnesením pozůstalostního soudu ze dne 14. října 1931 přijata. Václava K-a považovali jest, an jest dědicem, za účastníka pozůstalostního řízení, ježto jako dědic může býti rozhodnutím ve svých právech přímo dotčen; na tom nic nemění, že podle udání ostatních dědiců jest prý i dlužníkem pozůstalosti; ve své vlastnosti jako dědic jest přes to přímo interesován na tom, zda má za pozůstalost býti podána žaloba již se zřetelem na případnou náhradu nákladů sporu, kdyby pozůstalost ve sporu podlehla; proto měla mu podle § 18 odst. (2) zákona ze dne 19. června 1931 čís. 100 sb. z. a n. býti dána příležitost, by se o návrhu vyjádřil. Ano se tak nestalo, jsou usnesení nižších soudů zmatečná podle ustanovení § 41 odst. (2) písm. g) citovaného zákona, jíž jest podle odstavce (4) citovaného paragrafu dbáti z úřadu.

Citace:

č. 11849. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 110-110.