Čís. 11806.

Ocenění předmětu rozepře, i pokud jde o obsazení sborového soudu (samosoudcem či senátem) se děje týmž způsobem jako při určení příslušnosti.
Na nárok na zrušení spoluvlastnictví k nemovitosti nelze použiti zásad o ocenění sporu o plnění nemovité věci, nýbrž rozhoduje tu žalobcovo oceněni.
(Rozh. ze dne 27. června 1932, Rv II 373/32.)
V žalobě o zrušení spoluvlastnictví k nemovitosti ocenila žalobkyně předmět rozepře na 10000 Kč. Procesní soud prvé stolice (krajský soud) uznal samosoudcem podle žaloby. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Pro obsazení soudu u sborového soudu ku projednání sporné věci je rozhodnou hodnota předmětu sporu bud’ v peněžité částce nebo částka, na niž je předmět sporu oceněn. Při částce peněžité neb při ocenění sporu do 20000 Kč projednává samosoudce (§ 7 a j. n.) a jen, jde-li o hodnoty nad 20000 Kč, musí se projednávati před tříčlenným senátem. Hodnotu sporu nezáležejícího v penězích má udati žalobce. Žalobkyně ocenila předmět sporu na 10000 Kč a, ježto nejde o ocenění nepřiměřeně vysoké, je jím soud i žalovaný vázán (§§ 56 a 60 j. n.). Proto námitka žalovaného, že předmět sporu má hodnotu 90000 Kč, je vůbec nepřípustná a nemá ani významu, že se strany shodly na ceně 90000 Kč, neboť tím byla shodou stran jen stanovena cena domku, nikoliv však hodnota sporu, majícího za předmět právo žádati rozdělení spoluvlastnictví domku veřejnou dražbou. Předmětem sporu není domek, nýbrž rozdělení spoluvlastnictví veřejnou dražbou, které bylo oceněno na 10000 Kč. Projednával-li spor při prvém ústním jednání tříčlenný senát, nebylo obsazení soudu řádné, tato závada byla však zhojena tím, že dále projednával a rozhodl spor soud řádně obsazený samosoudcem. Odvolání vytýkající zmatečnost proto, že nerozhodl spor tříčlenný senát, není tudíž odůvodněno a bylo je zamítnouti.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl, a to z důvodů, jež tu nepřicházejí v úvahu; v otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Zmatečnost rozsudku odvolacího soudu (§ 503 čís. 1 c. ř. s.) spatřuje dovolatel v tom, že o odvolání rozhodoval soud druhé stolice ve tříčlenném senátě, ač měl rozhodovati senát pětičlenný, ježto prý šlo o spor, jehož hodnota převyšovala 20000 Kč. Žalovaný uplatňoval již v odvolání zmatečnost řízení a rozsudku prvého soudu proto, že rozhodující soud nebyl řádně obsazen (§ 477 čís. 2 c. ř. s.), an nerozhodoval tříčlenný senát, nýbrž jen samosoudce. Odvolací soud výtku zmatečnosti správně vyvrátil, pročež se poukazuje především na jeho důvody, k nimž se vzhledem k vývodům dovolání ještě dodává: Jest sice správné, že se ocenění předmětu rozepře, pokud jde o obsazení sborového soudu, děje týmž způsobem jako při určení příslušnosti a že i pro tento účel bude žalobcovo ocenění po případě soudem prozkoumáno. Ovšem prozkoumati žalobcovo ocenění jest soud oprávněn jen v případě § 60 prvý odstavec j. n., jeví-li se ocenění předmětu sporu přílišným. V souzeném případě však podle názoru dovolatelova jest ocenění předmětu sporu příliš nízké a nepřichází proto v úvahu přezkum ocenění soudem. V dalších svých vývodech k tomuto do volacímu důvodu vychází dovolatel z toho, že předmětem sporu jest dům, že tedy hodnotou sporného předmětu jest obecná hodnota tohoto domu, a poukazuje najmě k § 14, odstavec třetí čís. 4 nařízení ze dne 15. září 1915, čís. 279 ř. zák. o soudních poplatcích. Leč dovolatel přehlíží, že žalobou není uplatňován nárok na plnění nemovité věci, nýbrž nárok na zrušení spoluvlastnictví k nemovitosti, tedy nárok podstatně jiný, jehož hodnota může býti rozdílná od hodnoty nemovitosti. Na uplatňovaný nárok nelze tedy použiti zásad o ocenění sporu o plnění nemovité věci. Rozsudek odvolacího soudu netrpí tudíž vytýkanou zmatečností.

Citace:

č. 11806. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 44-45.