Čís. 11916.Základem prozatímního opatření může býti jen nárok vybavený právní ochranou, jejž právní řád jako takový uznává. Nejde o takový nárok, domáháno-li se zákazu budoucích možných projevů ve smyslu § 1330 obč. zák.(Rozh. ze dne 23. září 1932, R I 528/32.)Odvolávajíc se na § 1330, druhý odstavec, obč. zák. domáhala se žalující firma žalobou na žalovaném, by byl uznán povinným, zdržeti se jistých tvrzení a tato tvrzení v určitých případech odvolati. Kromě toho navrhla žalobkyně vydání prozatímního opatření, by se žalovaný zdržel za sporu rozšiřování týchž tvrzení. Soud prvé stolice povolil prozatímní opatření, rekursní soud zamítl návrh na povolení prozatímního opatření. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody: Žalobce domáhá se pro dobu procesu prozatímního opatření k zajištění žalobního nároku, by bylo žalovanému uloženo zdržeti se určitých, prý závadných projevů. Rekursní soud správně praví, že základem prozatímního opatření může býti jen takový nárok vybavený právní ochranou, který právní řád, — v souzeném případě § 1330 obč. zák. —, jako takový uznává a tomu, kdo byl na cti napaden, přiznává. Rekursní soud však neřešil otázku, zda tu jde o takový nárok, maje z jiných důvodů návrh na povolení prozatímního opatření za neopodstatněný. Platný právní řád v případech § 1330 obč. zák. takového zdržovacího nároku nezná a nepřipouští. Podle tohoto místa zákona vymezeny jsou nároky osoby na cti dotčené potud, že jí zákon kromě nároku na náhradu škody přiznává ještě nárok na odvolání učiněných projevů s případným uveřejněním. Další nárok na zákaz budoucích možných projevů však § 1330 obč. zák. v doslovu III. dílčí novely, dosud platném, neobsahuje. Ani z doslovu zákona, ani z důvodových zpráv nelze dovoditi, že měl zákonodárce také ještě zdržovací nárok za potřebný k odčinění učiněných projevů a že jen opomenul to jasně vyjádřiti, nebo že to považovat za samozřejmé. V těch případech, kde občanský zákon přiznává postiženému možnost žaloby zdrzovací, určitě to vyjádřil (viz případy takových žalob vypočtené v § 296 Krainz Ehrenzweig, II. B, I. H. str. 10) a byl by tak zajisté učinil i v případě § 1330 obč. zák. Není ani všeobecné normy, z níž by bylo lze nárok takový dovoditi, nehledíc ani k tomu, že by pak nárok takový bylo přiznávati všeobecně v případech, v nichž se lze důvodně pro budoucnost obávati nového zásahu a porušení práva, a důsledně i u všech druhů poškození, nejen u poškození na cti. Nelze ani uznati, že nárok zdržovací (jako minus) obsažen je v pojmu odvolání urážek; jsou to dva různé pojmy a dva různé nároky, z nichž jeden směřuje proti minulosti a má povahu represe, kdežto druhý zasahuje do budoucna a slouží účelům prevence. Při poslední revisi občanského zákona bylo na to pomýšleno i tento ochranný prostředek postiženému přiznati (viz Návrh subkomitetu Dr. Weiss, str. 185 a Návrh superrevisní komise k § 1150), z čehož však nelze usuzovali, že nárok ten byl obsažen již také v platném nyní právu. Ani předpisu zákona o nekalé soutěži nelze tu obdobně užíti, protože je to zákon speciální, týkající se jen poměrů mezi soutěžiteli v hospodářském styku, který nadto obsahuje velmi mnoho úchylek i v oboru práva hmotného i formálního, jež obdobného použití nepřipouštějí. Z těchto důvodů nelze žalobci přiznati ani nárok na prozatímní opatření.