Čís. 12203.
Návrh na povolení exekuce vnuceným zřízením zástavního práva bez udání, zda je navržen vklad, či záznam, jest jako nedostatečný zamítnout!. Předběžné vyřízení návrhu nařízením opravy podle §§ 84 c. ř. s., 78 ex. ř. nemá tu místa.
(Rozh. ze dne 17. prosince 1932, R II 433/32.)
Soud prvé stolice povolil exekuci vnuceným zřízením zástavního práva na nemovitosti. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Vymáhající věřitel navrhl exekuci vnuceným zřízením práva zástavního, aniž udal, zda navrhuje vklad, či záznam. Nemohlo proto býti návrhu vyhověno podle § 88 ex. ř. a podle předpisů knihovního zákona.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Do volací rekurs je na omylu, míně, že tu platí jen ustanovení exekučního řádu. Naopak platí tu .také předpisy knihovního zákona, zákona to přísně formálního (§ 88 druhý odstavec ex. ř.). Také je na omylu dovolací rekurs, uváděje, že případná formální vada mohla bytí podle § 84 c. ř. s. a § 78 ex. ř. opravena. Tomu brání předpis § 95 kn. zák. Jak již řečeno, jest knihovní zákon zákonem přísně formálním. Nařizuje v § 85 druhý odstavec, že v žádosti musí býti přesně udáno, co má býti v knize pozemkové zapsáno, a v § 96 uvádí, že nesmí býti povoleno nic více a nic jiného, než strana žádala; musí zejména býti udáno, zda se žádá vklad či záznam (§ 8 čís. 1 a 2 kn. zák.). Knihovní soudce není oprávněn, by návrh doplňoval nebo teprve výkladem návrhu se dohadoval. Co má býti v knize zapsáno, i kdyby byl výklad sebe více nasnadě. Platí to pro tento případ tím spíše, že exekuční titul (rozsudek) byl vzat v odpor (ovšem jen vymáhající stranou) a to odvoláním i dovoláním, a že dovolání dosud není vyřízeno. Nebylo by lze odvolávati se na § 87 ex. ř., který ovšem nemluví o knihovním vkladu, ale jen proto, že se vztahuje na nemovitosti jak v knihách zapsané (§§ 88—89) tak v knihách, nezapsané (§ 90 a další ex. ř.). Pro onen případ platí jen § 88 ex. ř., který již vklad výslovně jmenuje.