Čís. 11990.
Jde o obchody podle čl. 271 čís. 1 obch. zák., činí-li stavitel při provozu stavitelské živnosti nákupy stavebních hmot, jichž používá při stavbách pro své zákazníky.
(Rozh. ze dne 14. října 1932, R II 395/32.)
Rejstříkový soud vyzval stavitele S-a, by opověděl firmu k zápisu do obchodního rejstříku. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Podle § 1 zákona ze dne 13. října 1928, čís. 183 Sb. z. a n. jest pro zápis firmy rozhodným ryzí výtěžek nejméně 50000 Kč, jehož obchodník v roce dosáhl. Nemůže býti pochyby o tom, že stavitele jest považovati za obchodníka a provozuje-li nákup stavebních hmot, jichž pak používá při stavbách pro své zákazníky, jde o obchody podle čl. 271 čís. 1 obch. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs čelí proti usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvé stolice, tedy proti souhlasným usnesením nižších soudů. Rekurent odůvodňuje jej ve smyslu § 46 (2) zákona z 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n. nezákonností napadeného usnesení, leč neprávem. Provozuje-li rekurent živnost stavitelskou a činí-li při jejím provozu nákupy stavebních hmot, kterých používá při stavbách pro své zákazníky, což rekurs přiznává, zahrnuje tato jeho činnost podstatu obchodů podle čl. 271 čís. 1 obch. z. Proto právem nižšími soudy bylo rekurentu uloženo opověděti firmu do obchodního rejstříku, ana jest splněna i další podmínka pro zápis, totiž, že ryzí výtěžek z jeho živnosti přesahuje 50000 Kč ve smyslu § 7 úvoz. zák. k obch. z. a § 1 zákona ze dne 13. října 1928, č. 183 sb. z. a n.; že je splněna tato podmínka, rekurent ani nenapadá. S vývody dovolacího rekursu a s poukazem na rozhodnutí bývalého vídeňského nejvyššího soudu o této otázce odkazuje se rekurent na odůvodnění téhož soudu v rozhodnutí ze dne 27. dubna 1915, č. 151 Pres (judikát čís. 223), na jehož zásadách trvá i tento nejvyšší soud, jak patrno z rozhodnutí čís. 144, 2374 sb. n. s.