Čís. 12070.
Na stavby na cizím pozemku, nezapsané do pozemkové knihy, lze vésti exekuci podle předpisů o exekuci na nemovitosti v pozemkové knize nezapsané, nikoliv podle předpisů o exekuci na věci movité. Není-li řemeslo nebo maloživnost výhradným zdrojem výdělku povinného proto, že provozuje jiný podnik ve velkém, jenž není chráněn ustanovením § 251 ex. ř., není povinný řemeslníkem ani maloživnostníkem ve smyslu § 251 čís. 6 ex. ř.
(Rozh. ze dne 5. listopadu 1932, R I 855/32.)
Dlužník provozoval jednak obchod s uhlím jako velkopodnik, jednak celní a spediční závod. Návrhu dlužníka, by z exekuce na movitosti byly vyloučeny: kůlna na uhlí, dále kancelářské zařízení, vozy, koně atd. vyhověl soud prvé stolice potud, že vyloučil z exekuce kůlnu na uhlí, dále jiné svršky, pokud jich bylo třeba k dalšímu provozu celního a spedičního závodu, nikoliv však svršky, jichž bylo třeba k provozu obchodu s uhlím. Rekursní soud zamítl návrh dlužníka na vyloučení věcí z exekuce.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu dlužníka jen potud, že vyloučil z exekuce kůlnu na uhlí.
Důvody:
Prvý soud obmezil podle § 41 prvý odstavec a 39 čís. 2 ex. ř. mobilární exekuci o kůlnu na uhlí vystavenou na cizím pozemku, maje za to, že na stavby na cizím pozemku (§ 435 obč. zák. v doslovu 3. dílčí novely), nezapsané do pozemkové knihy, lze vésti vzhledem k § 451 druhý odstavec obč. zák. exekuci podle předpisů o exekuci na nemovitosti v knize nezapsané podle §§ 90 až 95 ex. ř. a § 134 ex. ř. Naproti tomu je rekursní soud toho názoru, že na stavby takové lze vésti exekuci podle předpisů o exekuci na věci movité. Souhlasiti jest však s názorem prvého soudu z důvodů vyslovených v rozhodnutí čís. 3397 sb. n. s., na něž se odkazuje. Bylo proto v tom směru dovolacímu rekursu povinného vyhověti.
Neodůvodněnou je však jeho stížnost do výroku rekursního soudu, jímž, změniv usnesení prvého soudu, zamítl návrh povinného na vyloučení z exekuce dalších předmětů. Neboť ustanovení § 251 čís. 6 ex. ř. nechrání řemeslnou nebo malou živnost jako takovou a nevylučuje z exekuce věci nezbytné k provozování řemesla a maloživnosti jako takové, nýbrž činí tak jen tehdy, když řemeslo a maloživnost, jakož i ony věci jsou v určitém zákonem přesně stanoveném vztahu k povinné straně. To značí, že řemeslná a malá živnost je chráněna ustanovením § 251 čís. 6 ex. ř. a věci ty lze vyloučiti jen, má-li povinný jediný zdroj výdělku a výživy v živnosti řemeslné aneb v maloživnosti, by byl tím uchráněn před hospodářskou zkázou. To je účelem § 251 čís. 6 ex. ř. a tak vykládá ustanovení § 251 čís. 6 ex. ř. i výnos ministerstva spravedlnosti ze dne 2. června 1914 čís. 43 věstníku z r. 1914, pravě, že z exekuce musí býti vyloučeny předměty potřebné k výhodnému provozování živnosti, odpovídajícímu osobním (rodinným) poměrům živnostníkovým, tak, by byl schopen soutěže. Není-li řemeslo neb maloživnost výhradným zdrojem výdělku povinného proto, že provozuje jiný obchod ve velkém, jenž není chráněn ustanovením § 251 ex. ř., není řemeslníkem ani maloživnostníkem ve smyslu § 251 čís. 6 ex. ř. a nehrozí mu hospodářská zkáza odnětím věcí potřebných ku provozování jiné jeho řemeslné neb malé živnosti. Schází tu zákonný vztah i řemesla a maloživnosti i oněch věcí k povinnému, bez ohledu na to, zda je řemeslo nebo maloživnost v hospodářské spojitosti s velkým obchodním podnikem. Jinak by se dospělo k závěru odporujícímu účelu § 251 čís. 5 ex. ř., že velkoobchodník i s milionovým obratem jest chráněn podle § 251 čís. 6 ex. ř. ve svém jiném řemesle neb maloživnosti, kterou provozuje třeba jen z pouhé záliby.