Authors:
= Váž. civ., 14 (1932), sv. 2
PDF

Čís. 12107.


Sirotčí pokladny jsou zvláštním účelovým jměním, jež jest podmětem práv a závazků. Správou jejích jsou pověřeny poručenské soudy, jež jediné rozhodují o zápůjčce (o jejích podmínkách). Ani uchazečům o zápůjčky ani dlužníkům nepřísluší proti těmto rozhodnutím poručenských soudů právo ke stížnosti pořadem soudních stolic.
(Rozh. ze dne 18. listopadu 1932, R I 931/32.)
Na nemovitostech manželů H-ových, vložky čís. 70 a čís. 407, vázlo zástavní právo za pohledávku hromadné sirotčí pokladny okresního soudu v T. Manželé H-ovi prodali některé pozemky ze vložky čís. 70 a žádali na okresním soudě v T., by pozemky ty z hypotéky propustil, což tento soud zamítl s odůvodněním, že by pohledávka sirotčí pokladny pozbyla sirotčí jistoty. Rekursní soud nevyhověl rekursu manželů H-ových. Důvody: Jde o smlouvu o zápůjčku ze sirotčí pokladny, k níž došlo vzájemnou dohodou, a o smluvní zástavní právo za poskytnutou zápůjčku, které lze opětně změniti jen vzájemnou dohodou. Tím však stěžovatelům nevzešel právní nárok proti druhé straně na propuštění z hypotéky pozemků do zástavy daných, neboť není pro názor ten zákonného ustanovení a, an okresní soud v T. jako soud spravující sirotčí pokladnu návrh na propuštění pozemků z hypotéky zamítl, nelze ho na stížnost ke změně zamítacího usnesení pro nedostatek zákonných předpokladů pro podobný závazek nutiti, tím méně ke stížnosti jeho rozhodnutí změniti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Hromadné sirotčí pokladny zřízené podle císařského nařízení ze dne 9. listopadu 1858 čís. 205 ř. zák. a instrukce ministerstev vnitra, spravedlnosti a financí ze dne 24. června 1859 čís. 123 ř. zák. jsou zvláštním účelovým jměním, jež jest podmětem práv a závazků, tedy právnickými osobami (judikát vídeňského nejvyššího soudu čís. 105). Správou jejich pověřeny jsou podle ustanovení § 1 císařského nařízení ze dne 9. listopadu 1858 čís. 205 r. zák. a § 1 návodu o nakládání s hromadným sirotčím jměním vydaného k ministerskému nařízení ze dne 24. června 1859 čís. 123 ř. zák. a podle výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 5. ledna 1866 čís. 51 poručenské soudy. Podle § 26 citovaného návodu rozhodují o úročném uložení hotovostí hromadné sirotčí pokladny poručenské soudy podle zákonných ustanovení pro to platných. Žadatelé o zápůjčky mají sr na ně přímo obrátiti (§ 28 téhož návodu). Poručenské soudy jako orgány vedoucí správu hromadných sirotčích pokladen ručí za rychlé a zákonným ustanovením vyhovující úročné uložení hotovostí do nich plynoucích a jsou povinny nahraditi zaviněnou škodu. Z těchto předpisů vyplývá, že o zápůjčce a tedy i o jejích podmínkách, zvláště i ve příčině jejího zajištění hypotekárního, rozhodují jen poručenské soudy a že uchazečům o zápůjčky i dlužníkům proti rozhodnutím poručenských soudů právo ke stížnosti pořadem soudních stolic nepřísluší. Stížnosti takové proto mají býti rekursním soudem odmítnuty; to řekursní soud, jakž z odůvodnění, napadeného usnesení vyplývá, vskutku učinil, třebaže pochybil ve formě výroku, vyřknuv, že stížnosti nevyhovuje.
Citace:
Č. 12107. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, číslo/sešit 2, s. 518-519.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).