Čís. 12087.
Podáni žádosti o uděleni práva chudých neprodlužuje ani nezachovává lhůtu k žalobě o obnovu (§ 534 c. ř. s.).
(Rozh. ze dne 11. listopadu 1932, Rv I 830/31.)
Žalobu, jíž se žalobci domáhali obnovy sporu z důvodu § 530 čís. 7 c. ř. s., oba nižší soudy zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Z podání, jehož se dovolávaly obě strany, plyne, že žalobci věděli o rozmluvě, o niž jde, nejpozději dne 10. dubna 1929. Žaloba o obnovu byla však podána teprve dne 29. května 1929, tedy po uplynutí měsíční lhůty § 534 čís. 4 c. ř. s. Lhůta ta je neprodlužitelná, propadná, a nebyla zejména prodloužena tím, že žalobci podnikli zatím kroky k dosažení práva chudých. Z řečeného podání také vyplývá, že i veškeré ostatní okolností, o něž se žaloba o obnovu opírá, byly žalobcům známy nejpozději 10. dubna 1929. Je tedy uplatňování jich žalobou podanou teprve dne 29. května 1929 opožděné, a měla proto žaloba již z toho důvodu býti odmítnuta (§ 543 c. ř. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Soud odvolací správně uznal, že podání žádosti o udělení práva chudých neprodlužuje ani nezachovává lhůtu k žalobě o obnovu stanovenou v § 534 c. ř. s.; § 534 c. ř. s. stanoví výslovně, že do měsíce podati jest žalobu a že lhůta ta jest konečná: jest tedy její prodloužení vyloučeno (§ 128 c. ř. s.).