Čís. 12220.
Měly-li skladní listy vystavené firmou nahražovati skladní listy veřejného skladiště po rozumu § 17 zákona ze dne 28. dubna 1889, čís. 64 ř. zák., jest míti za to, že úmyslem firmy bylo uzavříti schovací smlouvu s majitelem zboží. Tím, že majitel zboží přijal skladní list a na jeho rubu potvrdil svým podpisem souhlas s nim, došlo k uzavření platné smlouvy schovací. Majitel zboží jest oprávněn domáhati se na firmě vydání zboží proti vrácení skladního listu a proti zaplacení břemen na něm váznoucích. Břemeny váznoucími na zboží nelze tu vyrozumívati břemena jiná, než o jakých mluví § 29 zákona o veřejných skladištích. Nemá-li firma zboží ve své moci, musí se postarati o to, by bylo majiteli vydáno, t j. dáti písemné svolení k jeho vydání.
(Rozh. ze dne 22. prosince 1932, Rv I 2167/31.)
Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalující banka na žalované společnosti, by žalovaná byla uznána povinnou dáti písemné svolení, by bylo žalobkyni vydáno 3997 pytlů chilského ledku, uložených ve skladišti firmy Mělnické akciové skladiště na základě skladního listu čís. 69. Žalovaná uplatňovala zadržovací právo pro břemena váznoucí prý na zboží. Jako břemena uváděla, že jí byla ministerstvem Národní obrany předepsána náhrada za chybící'ledek, že firma B., prý předchůdkyně žalobkyně, nesplnila svůj závazek ve příčině převezení ledku z Hamburku, a že jí firma B. nevrátila garanční list, takže banka L. účtovala žalované obvyklou odměnu za záruku. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic. Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Jest zjištěno, že inž. V., který jako zástupce firmy B. vyjednával se žalovanou záležitost ledkovou, sdělil opětovně řediteli žalované R-ovi, že ledek jest vlastnictvím žalující banky, že pak se ředitelem R-em, který za žalovanou jednal, ujednal, že žalovaná na ledek, jenž bude uskladněn v mělnickém skladišti žalovanou najatém, vystaví skladní listy, bez nichž se s ledkem nesmělo disponovati, a že také žalovaná vydávala skladní listy na ledek uskladněný v uvedeném skladišti a také vydala skladní list čís. 69 týkající se uskladnění sporného ledku. Že ředitel R. nebyl zmocněn k uzavření zjištěného ujednání, žalovaná v dovolání neuplatňuje. Kromě toho žalovaná tím, že vystavila skladní listy, i kdyby původně, snad ředitel R. ne]byl býval zmocněn k uzavření tohoto ujednání, ujednání to mlčky schválila (§ 863 obč. zák.). Jest proto vycházeli z toho, že bylo ujednáno, že na uskladněný sporný ledek vystaví žalovaná skladní list a že bez něho se nesmí s ledkem disponovati. Je dále zjištěno, že k vystavení skladních listin žalovanou došlo teprve, když mělnické akciové skladiště odmítlo vydati skladní listy ve způsobě variantu. Přihlíží-li se k této okolnosti, pak k obsahu shora uvedeného ujednání a k doslovu skladních listů žalovanou vystavených, jak jest uveden v předložených skladních listech, nemůže býti pochybnosti o tom, že skladní listy žalovanou vystavené měly nahražovati skladní listy veřejného skladiště po rozumu § 17 zákona ze dne 28. dubna 1889 čís. 64 ř. z. Ve skladním listě čís. 69 potvrzuje žalovaná výslovně, že sporný ledek byl u ní uskladněn na účet žalobkyně nebo na její řád a že bude kdykoliv vydán proti vrácení tohoto skladního listu, jakož i proti zaplacení břemen (Lasten) na něm váznoucích. I když žalovaná nebyla vzhledem k ustanovením třetího odstavce § 50 zákona ze dne 28. dubna 1889 čís. 64 ř. zák. oprávněna vystaviti indosovatelný skladní list, o jaký zde jde, ježto oprávnění k vystavení indosovatelných skladních listů přísluší jen veřejným skladištím, takže skladní list ten nemohl, založiti účinky skladních listů veřejných skladišť, přesto nutno ze zjištění, že žalovaná věděla, že jde o ledek patřící vlastnicky žalobkyni, že ledek ten byl uskladněn ve skladišti žalovanou najatém, a z té okolnosti, že žalovaná v uvedeném skladním listě jí vystaveném potvrdila, že ledek jest uskladněn na účet žalobkyně nebo její řád, vyvoditi podle zásady poctivého štyku v obchodě, že úmyslem žalované bylo (§ 914 obč. zák. a čl. 278 obch. z.) uzavřití schovací smlouvu po rozumu § 957 obč. zák. a násl. se žalobkyni jako vlastnicí ledku a nemohla to žalobkyně ani jinak pojímali. Tím, že žalobkyně skladní list přijala a na jeho rubu svým podpisem souhlas s ním potvrdila, došlo mezi stranami k uzavření smlouvy schovací, která přes to je platná, i když vystavení skladního listu indosovatelného žalovanou odporovalo zákonnému předpisu. Je proto žalobkyně. oprávněna domáhali se na žalované ze smlouvy schovací vydání sporného ledku proti vrácení skladního listu a proti zaplacení břemen na něm váznoucích. Jde nyní o to, co jest rozuměli břemeny na ledku váznoucími. Ježto, jak již uvedeno, skladní listy žalovanou vydané měly nahrazovali skladní listy veřejných skladišť po rozumu § 17 zákona ze dne 28. dubna 1889 čís. 64 ř. z., nelze břemeny váznoucími na uskladněném ledku podle § 914 obč. zák. a čl. 278 obch. zák. vyrozumívati jiná břemena, než o kterých mluví § 29 zákona o veřejných skladištích. Takovými břemeny však nejsou pohledávky, pro které žalovaná uplatňuje své zadržovací právo, a nemůže proto pro pohledávky ty uplatňovali zadržovací právo ani podle čl. 313 obch. zák. ani podle § 471 obč. zák., a rovněž nejde o pohledávky, jaké má na mysli § 967 obč. zák. Je nesporno, že žalovaná ledek ve svém držení nemá a že nemůže jej proto žalobkyni vydati. Než to na věci nic nemění, neboť nelze schovací smlouvu mezi stranami uzavřenou za tohoto stavu věci podle § 914 obč. zák. a čl. 278 obch. zák. vykládali rozumně jinak než tak, že, nemá-li jej žalovaná ve své moci, musí se postarati o to, aby ledek Mělnickým akciovým skladištěm byl žalobkyni vydán, t. j. dáti písemné svolení k jeho vydání.