Čís. 11805.

Vykonatelnost usnesení v exekučním řízení, pokud jím byly určeny útraty tohoto řízení, nelze odvozovati přímo z něho, nýbrž z exekučního titulu, na jehož základě bylo zahájeno exekuční řízení, v němž bylo toto usnesení vydáno. Není-li vykonatelným usnesení, jež bylo původním exekučním titulem, není vykonatelným ani usnesení, určující útraty exekučního návrhu.
(Rozh. ze dne 27. června 1932, R I 224/32.)
Návrhu vymáhajícího věřitele, by mu byla na základě usnesení poručenského soudu ze dne 18. března 1925 a na základě usnesení exekučního soudu ze dne 5. května 1925 povolena k vydobytí peněžitých pohledávek exekuce na svršky dlužníka, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud exekuční návrh zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Z poručenských spisů jest patrné, že poručenský soud nařídil dne 10. dubna 1925, by jeho usnesení ze dne 18. března 1925 bylo doručeno Josefu H-ovi (dlužníku) podlé § 106 c. ř. s. (tedy k vlastním rukám na modrý lístek) a by doručný orgán byl poučen o možnosti doručení podle druhého odstavce § 106 c. ř. s. Toto opatření poručenského soudu vyhovovalo tehdy platnému předpisu § 6 cís. patentu ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák., podle něhož nesporný soudce, uzná-li toho potřebu, může naříditi doručení straně samé. Usnesení ze dne 18. března 1925 mohlo by tedy nabýti účinnosti proti povinnému Josefu H-ovi teprve, kdyby mu bylo doručeno způsobem předepsaným v § 106 c. ř. s. (Viz rozhodnutí čís. 3972 sb. n. s.) To se však v tomto případě nestalo. neboť doručení onoho usnesení k rukám prokuristy firmy W., jež bylo provedeno dne 31. července 1925, nevyhovovalo předpisu § 106 c. ř. s. a nebylo tudíž proti Josefu H-ovi účinné. Ustanovení § 103 c. ř. s. nelze v tomto případě použiti, takže na ně stěžovatel marně poukazuje. Nenabylo-li však usnesení poručenského soudu proti povinnému Josefu H-ovi účinnosti, neměla podle § 7 druhý odstavec ex. ř. na jeho základě býti povolena exekuce k vydobytí pohledávky 13050 Kč. Pokud jde o útraty exekučního návrhu E 1728/25, jež byly přisouzeny vymáhajícímu věřiteli proti povinnému v usnesení okresního soudu ze dne 5. května 1925 č. j. E 1728/25-1 ve výši 74 Kč, jest uvésti toto: Vykonatelnost usnesení v exekučním řízení, pokud jím byly určeny útraty tohoto řízení, nelze odvozovati přímo z něho, nýbrž z exekučního titulu, na jehož základě bylo zahájeno exekuční řízení, v němž bylo usnesení to vydáno (viz rozhodnutí čís. 3940 sb. n. s.). Nebylo-li — jak dovoděno — vykonatelným usnesení poručenského soudu ze dne 18. března 1925, jež tvořilo původní exekuční titul, není důsledkem toho vykonatelným ani usnesení ze dne 5. května 1925 č. j. E 1728/25-1, určující útraty exekučního návrhu. Na tom nic nemění, že toto exekuční usnesení bylo podle § 102 c. ř. s. a § 78 ex. ř. řádně doručeno matce povinného, u níž tento bydlel, a že proti němu nebyl podán rekurs. Rekursní soud tedy právem zamítl návrh na povolení exekuce a dovolacímu rekursu bylo odepříti úspěch.

Citace:

č. 11805. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 43-44.