Čís. 12031.
Otázku, zda jde o zbytečné hromadění exekučních návrhů ve smyslu §§ 14, 27 a 41 ex. ř., jest vždy posuzovati podle okolností případu a míti na zřeteli, že vymáhající věřitel má právo, by jeho pohledávka byla uspokojena ze jmění povinného co nejdříve.
Vymáhajícímu věřiteli nelze upříti právo, by za exekuce na movitosti, z jichž prodeje nemohl za daných okolností očekávati brzké uspokojení své pohledávky, podal nový exekuční návrh na zabavení a přikázání k vybrání pohledávky povinného.
(Rozh. ze dne 27. října 1932, R I 848/32.) Usnesením ze dne 18. dubna 1932 byla vymáhající věřitelce (Úřadovně B. všeobecného pensijního ústavu v Praze) k vydobytí pohledávky 3316 Kč povolena exekuce na movitosti, při jejímž výkonu bylo zabaveno 40000 kusů cihel v hodnotě 10000 Kč. Dne 22. června 1932 navrhla vymáhající věřitelka, by jí k vydobytí téže pohledávky byla povolena exekuce zabavením a přikázáním k vybrání pohledávky dlužníka za poštovním šekovým úřadem. Soud prvé stolice tuto exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Soud měl ve smyslu § 14 ex. ř. přezkoumali předpoklady povolení exekuce a obzvláště mohl další exekuci povolili jen potud, pokud dříve povolená exekuce neměla žádný úspěch nebo jen částečný, Že tomu tak bylo, vymáhající strana,ani netvrdí a v novém exekučním návrhu na zabavení pohledávky vůbec neuvedla okolnosti, které by ospravedlnily povolení nové exekuce. Poněvadž jest míti za to, že pohledávka vymáhající strany s příslušenstvím jest jíž dostatečně kryta dosavadním mobilárním zabavením, bylo podle § 14 ex, ř. tento nový exekuční návrh zamítnouti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekurentka se cítí stiženou napadeným usnesením, kterým byl zamítnut její exekuční návrh ze dne 22. června 1932 na zabavení a přikázání k vybrání pohledávky příslušející povinné straně proti Poštovní spořitelně na kontě číslo 55652, a tvrdí, že tohoto návrhu bylo třeba k uspokojení vymáhané pohledávky a že byl podán teprve, až bylo jisto, že nedosáhne v mobilární exekuci uspokojení své pohledávky z výtěžku zabavených 40000 kusů cihel pro nedostatek koupěchtivých při veřejné dražbě, jež se měla konati dne 4. června 1932. Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávnění. Otázku, zda jde o zbytečné hromadění exekučních návrhů ve smyslu §§ 14, 27 a 41 ex. ř., jest vždy posuzovat! podle okolností případu a míti na zřeteli, že vymáhající věřitel má právo, by jeho pohledávka byla uspokojena ze jmění povinného co nejdříve. V souzeném případě nebyl exekuční prodej movitostí proveden proto, že se k dražbě nedostavili koupěchtiví, načež vymáhající věřitelka byla vyzvána usnesením z 18. června 1932 vzorcem 276 ex., by do 14 dílů pojmenovala kupce, jinak že bude prodejové řízení zrušeno. Nebylo lze bezpodmínečně požadovati na vymáhající věřitelce, která má sídlo v Praze, by se starala o to, najíti osobu mající zájem o cihly v okrese, která by byla ochotna cihly koupiti za částku, z níž by její pohledávka byla uspokojena. Pouhým zabavením cihel nebyla pohledávka vymáhající věřitelky uspokojena a její oprávněný zájem na rychlém uspokojení trval, to tím spíše, ano jde o veřejný ústav, jenž, má-li dostáti povinnostem, které jsou mu uloženy v zájmu veřejném, musí se také o to starati, by měl včas hotovosti, zejména i od dlužníků liknavých. Z tohoto důvodu nelze upříti vymáhající věřitelce právo, by za trvání exekuce na movitosti, z jichž prodeje nemohla za daných okolností očekávati brzké uspokojení své pohledávky, podala nový exekuční návrh na zabavení a přikázání k vybrání pohledávky, tedy exekuční způsob, jenž mohl vésti k rychlému uspokojení její pohledávky. Tento nový exekuční návrh nebyl proto za daných okolností zbytečný ve smyslu § 14 ex. ř., jak za to má rekursní soud, a bylo proto do volacímu rekursu vymáhající věřitelky vyhověti a obnoviti usnesení soudu první stolice.