Authors:
= Váž. civ., 14 (1932), sv. 2
PDF

Čís. 11790.


Učinil-li žalobce návrh na vydání rozsudku pro zmeškání hned při prvém roku, k němuž se zástupce žalovaného dostavil bez plné moci a při němž soud uložil tomuto zástupci, by předložil plnou moc ve lhůtě pod následky vyloučeni, uchoval si žalobce nárok na vydáni rozsudku pro zmeškání, nebude-li plná moc ve lhůtě předloženy a mohl se žalovaný vyvarovati těmto následkům tím, že v oné, po případě prodloužené lhůtě předložil plnou moc. Nestačí, že žalovaný předložil plnou moc sice po vypršeni lhůty, avšak před vydáním rozsudku pro zmeškání při napotomním roku, k němuž se zástupce žalovaného dostavil.
(Rozh. ze dne 24. června 1932, R I 508/32.)
K prvému roku dne 12. února 1932 nedostavili se žalovaní osobně, dostavil se však za ně Dr. S., aniž se mohl vykázali plnou mocí. Soudce mu nařídil, by předložil plnou moc do osmi dnů a nařídil rok k ústnímu jednání na 26. února 1932. Při roku dne 12. února 1932 navrhl žalobcův zástupce vydání rozsudku pro zmeškání. Dr. S. předložil plnou moc žalovaných dne 24. února 1932. Při roku dne 26. února 1932, k němuž se Dr. S. za žalované dostavil, vynesl soudce rozsudek pro zmeškání podle žaloby. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i ústní jednání ze dne 26. února 1932 jako zmatečné a uložil prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, v jednání pokračoval a znovu rozhodl maje za to, že plná moc předložená dne 24. února 1932, byla předložena včas, a že neměl proto při roku dne 26. února 1932 býti vynesen rozsudek pro zmeškání (sr. čís. 7516 sb. n. s.).
Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a vrátil věc odvolacímu soudu, by o odvolání dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud přehlíží, že zástupce žalující strany učinil návrh na vydání rozsudku pro zmeškání podle §§ 442 a 396 c. s. ř. hned při prvém roku dne 12. února 1932, kdy se zástupce žalovaných dostavil bez plné moci á kdy soudce mu uložil, by do osmi dnů předložil plnou moc pod následky vyloučení. Tímto návrhem uchovala si žalující strana nárok na vydání rozsudku pro zmeškání, nebude-li plná moc ve lhůtě předložena, jakž zřejmo z ustanovení § 38, 145 prvý odstavec c. s. ř. a žalovaní se mohli podle § 145 druhý odstavec a § 38 druhý odstavec c. s. ř. vyvarovat těmto následkům tím, že v oné, po případě prodloužené, lhůtě předloží plnou moc. Tuto vadu a z ní plynoucí následky nenapravili žalovaní tím, že předložili plnou moc sice po vypršení lhůty, 24. února 1932, avšak před vydáním rozsudku pro zmeškání při ústním jednání ze dne 26. února 1932 a že se zástupce žalovaných k roku tomu dostavil. Neboť procesní úkon uložený straně musí vykonati strana neb její procesní zmocněnec (§ 34 c. s. ř.), by odvrátila následky promeškání, nikoliv soud, a nemůže proto promeškání žalované strany býti spraveno tím, že soudce nevynesl rozsudek pro zmeškání hned pa marném vypršení lhůty v mezidobí mezí 20. a 26. únorem 1932 podle § 193 třetí odstavec c. s. ř., nýbrž teprve až při ústním jednání dne 26. února 1932. Je proto předložení plné moci opožděně a dostavení se zástupce žalovaných k roku 26. února 1932 bezvýznamné a nejde o zmatečnost podle § 477 čís. 4 c. s. ř. Vychází-li odvolací soud z opačného náhledu, odvolávaje se na rozhodnutí čís. 7516 sb. n. s., nevystihuje smysl tohoto rozhodnutí.
Citace:
č. 11790. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 22-23.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).