Čís. 12211.
Železniční přepravní řád (ze dne 17. července 1928, čís. 144 sb. z. a n.).
škoda, jež vznikla nekrmením zvířat, jest škodou, za niž dráha neručí podle čl. 90 přepr. řádu. Předpis § 903 obč. zák. platí i pm přepravní smlouvu železniční, najmě pro dodací lhůty stanovené čl. 79 přepr. řádu želez. Dodržela-li železnice dodací lhůtu, není v prodlení a neručí za průtah v dopravě, i když byl způsoben jednáním nebo opomenutím jejích lidí, které by bylo lze pokládat! za hrubé zavinění.
Dvoudenní přirážka stanovená výnosem ministerstva železnic ze dne 19. listopadu 1928, čís. 25480/28, platí i pro přepravu živých zvířat. Ustanovení § 98 žel. přepr. ř. určuje jen rozsah náhrady a předpokládá, že železnice jest povinna dáti náhradu podle předpisů o jejím ručení.
(Rozh. ze dne 21. prosince 1932, Rv I 1327/31.)
Žalující firma domáhala se na dráze náhrady škody, ježto za přepravy byla poškozena zvířata, jimž nebyl přidán průvodce. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Žádána jest náhrada za poškození živých zvířat, kterým, jak na nákladním listě je poznamenáno, nebyl přidán průvodce (čl. 84 § 4 přepr. řádu žel.). Ručení železnice za škodu jest tudíž obmezeno podle čl. 90 přepr. ř. žel. Železnice neručí za škodu ze zvláštního nebezpečí spojeného s přepravou pro živá zvířata a z nebezpečí, které má býti odvráceno jejich doprovodem (lit. f) a g) § 2 čl. 90). O takovou škodu jde, ježto, jak zjištěno, vznikla škoda nekrmením zvířat. Žalobce naproti tomu tvrdí, že nejde o škodu ze zvláštního nebezpečí spojeného s přepravou živých zvířat, ježto škoda prý vznikla tím, že se chybným dirigováním vagonu přeprava zvířat, která trvá z pravidla 24 hodin, prodloužila na 4 dny. To jest prý hrubé zavinění, které zavazuje železnici k náhradě škody. Nižší soudy žalobci přisvědčily, leč tento názor nelze schváliti. Podle obecných předpisů (§ 903 obč. zák., čl. 330 obch. zák.) nastanou, je-li pro splnění závazku určena lhůta, právní následky nesplnění teprve, nebylo-li plněno do uplynutí lhůty. Věřitel nemůže, není-li lhůta stanovena výhradně v jeho prospěch, na dlužníku žádati náhradu, když mu vznikne škoda tím, že dlužník využil pro plnění celé lhůty, ač by byl mohl plnití dříve. Dodací lhůty stanovené čl. 79 pro přepravu živých zvířat (článek 55 pro jiné zboží) jsou lhůtou pro splnění povinností železnic z přepravní smlouvy. Není důvodu, proč by § 903 obč. zák. neměl platiti i pro přepravní smlouvu železniční. Naopak plyne právě z toho, že dodací lhůty pro železniční přepravu jsou delší, nežli by bylo při pravidelné dopravě potřebí, že železnice měla býti chráněna před nároky uplatňovanými proto, že doprava trvala déle, než o sobě bylo potřeba, poněvadž při rozsáhlosti železničního provozu nelze se nepravidelností a nedopatření uvarovati. Jinak by stanovení dodacích lhůt nemělo vůbec smyslu. Ana železnice dodržela lhůtu dodací, není v prodlení a neručí za průtah v dopravě, i když byl způsoben jednáním nebo opomenutím jejích lidí, které by bylo lze pokládati za hrubé zavinění. Zda by bylo připustit) výjimku za předpokladů § 1295 druhý odstavec obč. zák., kdyby průtah byl způsoben úmyslně, netřeba řešiti, poněvadž by takový připad nejde. V souzeném připadě činila dodaci lhůta podle čl. 79' žel. přepr. i. a podle výnosu ministerstva železnic ze dne 19. listopadu 1928 čís. 25480/28 šest dní. Tvrzení žalobcovo, že dvoudenní přirážka tímto výnosem stanovená neplatí pro přepravu živých zvířat, jest vyvrácena doslovem výnosu. Zásilka došla v této lhůtě, proto nemá žalobce nárok na náhradu škody z průtahu dopravy, ať průtah proti době jinak obvyklé nastal hrubým nedopatřením nebo ne. Že byl způsoben úmyslně, nebylo tvrzeno. Nárok nelze opříti ani o ustanovení čl. 98 žel. přepr. řádu, podle něhož, způsobila-li železnice poškození zlým úmyslem nebo hrubou nedbalostí, je povinna dáti plné zadostiučinění v míře tam stanovené. Toto ustanovení určuje, jak plyne již z jeho nadpisu, jen rozsah náhrady, předpokládá, že železnice je podle předpisů o ručení povinna náhradu dáti.