Čís. 11996.
O nároku podle § 2 zákona ze dne 16. prosince 1930, čís. 4 sb. z. a n. na rok 1931 nelze rozhodovati v řízení nesporném, nýbrž jen pořadem práva.
(Rozh. ze dne 15. října 1932, R II 216/32.)
Soud prvé stolice vyhověl návrhu nemanželského dítěte, by manželce nemanželského otce bylo uloženo platiti navrhovateli výživné. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil a vyvrátil výtku zmatečnosti podle § 41 d) zák. čís. 100/1931 tím, že podle obdoby § 166 obč. zák. jest o návrhu jednati v řízení nesporném, ježto nemanželské otcovství bylo uznáno.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů i s předchozím řízením a odkázal navrhovatele na pořad práva.
Důvody:
Podle § 1 zákona ze dne 19. června 1931 čís. 100 sb. z. a n. jest ustanovení tohoto zákona užíti jen, má-li podle zákonných předpisů býti postupováno v soudním řízení nesporném. Tím je řečeno, že soudce má zahájiti nesporné řízení jen v případech, jež zákonný předpis buď výslovně buď nepřímo slovy, že soud má postupovati »z úřadu« a pod. odkazuje do nesporného řízení. Jde o případ § 2 zákona ze dne 16. prosince 1930 čís. 4 z roku 1931 sb. z. a n., jak rekursní soud výslovně uvádí a jak z poručníkova návrhu a z celého řízení plyne, o němž ani tento zákon ani jiné zákonné předpisy neustanovují, že je ho řešiti v řízení nesporném. Naopak z ustanovení § 16 I. dílčí novely k obč. zák., podle něhož o nároku nemanželského dítěte proti otci na výživné jest rozhodnouti v řízení nesporném jen, když otcovství bylo uznáno, kdežto jinak je rozhodovati v řízení sporném, plyne, že o takovémto nároku, který si činí nemanželské dítě proti třetí osobě, může býti rozhodováno jen pořadem práva. Ano bylo v souzeném případě rozhodnuto o takovémto nároku v řízení nesporném, je celé řízení i usnesení obou soudů zmatečné podle § 41 d) zákona z 19. června 1931 čís. 100 sb. z. a n. a právem to rekurentka podle § 46 odstavec (2) zákona vytýká.