Čís. 11965.

Zavázal-li se pachtýř, prohlédnuv si dříve předmět pachtu, že všechny opravy na zařízení předmětu pachtu, i přítomné i budoucí, provede sám bez nároku na náhradu, sprostil propachtovatele povinnosti, by mu věc odevzdal ve stavu upotřebitelném, a nemůže se na něm domáhati náhrady. Ujednání takové není neplatné.
Ustanovení § 1096 obč. zák., že se nájemce nemovité věci nemůže předem vzdáti práva na osvobození od placení nájemného pro neupotřebitelnost věci k vymíněnému užívání, týká se jen nájmu v užším slova smyslu, nikoliv i pachtu.
(Rozh. ze dne 7. října 1932, Rv I 402/31.) Pachtýř mlýna domáhal se na propachtovateli náhrady škody, ježto mu mlýn byl odevzdán ve špatném stavu, takže jej nemohl provozovati. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Nižší soudy, zjistivše, že se dovolatel, prohlédnuv si dříve mlýn, smlouvou pachtovní zavázal, že všecky opravy na mlýnském zařízení, i přítomné i budoucí provede sám bez nároku na náhradu, právem zamítly žalobu o náhradu škody, dovozované z toho, že žalovaná strana neodevzdala dovolateli mlýn v užívatelném stavu. V převzatém závazku jest vzdání se nároku, jinak podle zákona odůvodněného, by pachtovní předmět byl propachtovatelem odevzdán pachtýři ve stavu k užívání způsobilém a v něm udržován; jest to logicky nutným důsledkem toho, že smlouvou dovolatel převzal na sebe potřebné opravy, a to nejen budoucí, nýbrž i přítomné; převzav povinnost tu dovolatel smlouvou sprostil žalovanou stranu povinnosti, která by ji jinak stihala podle zákona. Že se dovolatel nároku zákonného nezřekl ve smlouvě výslovně, nevadí; stačí, že zřeknutí se jest ze smlouvy neklamně patrné. Není neplatným ujednání smluvních stran, podle něhož se pachtýř vzdává nároku, by mu věc byla odevzdána ve stavu upotřebitelném a sám na sebe bere povinnost, věc k smluvenému užívání zříditi. Není zákonného předpisu, který by ujednání takové prohlašoval za neplatné, a nelze to dovoditi ani z ustanovení § 1096 obč. zák., že se nájemce nemovité věci nemůže vzdáti předem práva na osvobození od placení nájemného pro neupotřebitelnost věci k vymíněnému užívání. Ostatně toto ustanovení týká se jen nájmu nemovitých věcí v užším smyslu, nikoliv pachtu, o nějž jde v souzeném případě; vyplývá to z doslovu poslední věty prvého odstavce § 1096 obč. zák. (slovo »Miete«) i ze zprávy justiční komise panské sněmovny v III. dílčí novele, kde (str. 191) se platnost řečeného ustanovení výslovně omezuje jen na nájem v užším smyslu. Ostatně ve sporu nejde o nárok na osvobození od placení nájemného, nýbrž o nárok na náhradu škody. Když však se strany umluvily, že dovolatel provede potřebné opravy věcí svým nákladem, jest pro spor nerozhodné, zda propachtovaný mlýn byl při odevzdání upotřebitelný čili nic, a z jakého důvodu žalovaná strana, nejsouc k tomu podle smlouvy povinna, přece některé opravy ve mlýně provedla, a nebylo tedy třeba prováděti o tom důkazy.

Citace:

č. 11965. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 269-270.