Čís. 12103.

Zaměstnanec (poštovní) nemůže se domáhati na zaměstnavateli (státu) náhrady škody proto, že prý byl za své služby nedostatečně placen, takže trpěl podvýživou, a že se ve službě přepracoval, nebyly-li na něm žádány pracovní úkony nad míru stanovenou předpisy pro (poštovní) službu.
(Rozh. ze dne 17. listopadu 1932, Rv I 1073/31.)
Žalobkyně, bývalá poštovní pomocnice, domáhala se na československém státu náhrady škody, spatřujíc zavinění žalovaného státu v tom, že byla za své služby nedostatečně placena, takže trpěla podvýživou, že se ve službě přepracovala a že byla po jednoměsíční výpovědi bezdůvodně propuštěna ze služeb poštovní správy. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Řízení nezůstalo neúplným proto, že soud prvé stolice neprovedl důkaz znaleckým svědkem MUDr. P-em, znalci lékaři a výslechem stran, jež žalující nabídla o tom, že výpovědí žalované strany byla žalující strana úplně zničena, že onemocněla ve službách žalované strany, jsouc naprosto nedostatečně placena, podvýživou a přepracováním a že nemůže od svého propuštění nalézti zaměstnání. Soud prvé stolice se s těmito důvody žalobního nároku nezabýval, omeziv se jen na to, že strana žalovaná byla podle ustanovení § 69 vládního nařízení ze dne 5. března 1927, čís. 17 sb. z. a n. k výpovědi žalující strany oprávněna. Avšak okolnosti shora uvedené nejsou pro rozhodnutí sporu závažný. Žalující dovozuje svůj nárok ze shora tvrzených okolností, z důvodu náhrady škody. K nároku takovému jest potřebí podle § 1295 obč. zák. nejen škody, nýbrž i zavinění na straně dlužníka a příčinné souvislosti mezi škodou a zaviněním. Než z okolností shora uvedených nelze zavinění žalované strany dovoditi. Není zaviněním, že plat žalující strany byl podle jejího mínění nedostatečný. Strana žalující netvrdí, že by její plat nebyl stanoven podle předpisu. Není tedy na straně žalované ani zavinění v tom směru, že nedostála svým povinnostem, jež měla jako zaměstnavatelka co do placení stanovené odměny. Nemůže býti rovněž ani řeči o tom, že strana žalovaná tím zanedbala jiné zákonné předpisy nebo nedostála jiné své zákonné povinnosti. Že straně žalované lze přičítati zavinění na onemocnění z přepracování, rovněž nelze dovoditi. Strana žalující ani netvrdila, že strana žalovaná na ní žádala pracovní úkony nad míru stanovenou předpisy pro poštovní službu. Nestačila-li strana žalující svými silami na předepsané pracovní úkony, jest příčina toho v jejích osobních vlastnostech, což nelze straně žalované přičítati za vinu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobkyně se domáhá na žalovaném státu náhrady škody. Nárok na náhradu škody předpokládá podle § 1295 obč. zák. především zavinění škůdcovo. Žalobkyně spatřovala zavinění žalovaného státu původně v tom, že prý byla za své služby nedostatečně placena, takže trpěla podvýživou, že se ve službě přepracovala a že byla po jednoměsíční výpovědí bezdůvodně propuštěna ze služeb poštovní správy. V dovolání již neuplatňuje, že její propuštění ze služby bylo bezdůvodné, nýbrž sama prohlašuje za nerozhodné, zda-li byl žalovaný stát oprávněn dáti jí výpověď čili nic. Že vsak ani z ostatních žalobkyní tvrzených okolností nelze vyvoditi zavinění žalovaného státu, které ho zavazovalo k náhradě škody podle § 1295 obč. zák., bylo výstižně vyloženo již v důvodech napadeného rozsudku, jež vyhovují stavu věci a zákonu a na něž se dovolatelka odkazuje.

Citace:

Č. 12103. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, číslo/sešit 2, s. 513-514.