Čís. 12085.
Do usnesení rekursního soudu, jímž bylo zrušeno usnesení prvého soudu, odmítající směnečnou žalobu, a prvému soudu bylo uIot ženo, by vyřídil žalobu nehledě k důvodu, pro který žalobu odmítl, jest idovolací rekurs nepřípustný.
(Rozh. ze dne 11. listopadu 1932, R I 922/32.)
Soud prvé stolice odmítl směnečnou žalobu. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by žalobu po zákonu vyřídil nehledě k důvodu, z něhož žalobu odmítl.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs žalovaného.
Důvody:
Napadeným usnesením zrušil rekursní soud usnesení soudu prvé stolice, kterým, byla odmítnuta směnečná žaloba, a uložik prvému soudu, by žalobu po zákonu vyřídil nehledě k důvodu, pro který, žalobu odmítl. Podle tohoto příkazu měl prvý soud jen dvě možnosti, buď vydati směnečný platební příkaz podle §§ 557 c. ř. s., nebo stanovití první rok podle §§ 230, 239 c. ř. s. Usnesení rekursního soudu zahrnovalo tedy v sobě zároveň jedno z těchto dvou opatření. Žádné z nich nebylo lze napadati zvláštním opravným prostředkem. V prvém případě mohl žalovaný vznésti jen směnečné námitký v neprodlužitelné lhůtě třídenní a jen rozhodnutí o útratách v platebním příkazu mohl odporovati rekursem (§§ 552, 557, 559 c. ř. s.), v druhém případě stanovení roku nemohlo vůbec býti napadáno zvláštním opravným prostředkem podle druhého odstavce § 130 c. ř. s. Dovolací rekurs jest tedy nepřípustný a musil býti podle § 526 c. ř. s. odmítnut nejvyšším soudem, když se tak již nestalo soudem prvé stolice.