Čís. 12115.

Byla-li při prvém roku, při němž žalovaný ohlásil námitku věcné nepříslušnosti, dána žalovanému lhůta k žalobní odpovědi a nepodal-li žalovaný ve lhůtě žalobní odpověď, nastaly již následky zmeškáni. Bylo-li pak k návrhu žalobce ustanoveno ústní jednání o námitce nepříslušnosti, k němuž se žalovaný nedostavil a při němž bylo vydáno k návrhu žalobce usnesení podle § 261, šestý odstavec, c. ř. s. o postoupení spisů příslušnému soudu, byl tento soud oprávněn rozhodnouti o napotomním návrhu žalobce na vydání rozsudku pro zmeškání.
(Rozh. ze dne 18. listopadu 1932, Rv I 1546/31.)
O žalobě, zadané na krajském obchodním soudě v Praze, byl ustanoven prvý rok, k němuž se žalovaný dostavil a vznesl námitku věcné nepříslušnosti, načež mu byla udělena lhůta k žalobní odpovědi. Žalovaný ve lhůtě žalobní odpověď nepodal. K jednání o námitce věcné nepříslušnosti byl nařízen rok, k němuž se žalovaný nedostavil a při němž bylo námitce vyhověno a žalobce navrhl, by byly spisy postoupeny krajskému civilnímu soudu v Praze ve smyslu § 261, poslední odstavec, c. ř. s., kterémužto návrhu soud vyhověl. Krajský civilní soud v Praze vydal pak k návrhu žalobce rozsudek pro zmeškání podle žaloby. Odvolací soud zamítl odvolání, pokud uplatňovalo zmatečnost, a ani jinak nevyhověl odvolání. V onom směru uvedl v důvodech: Odvolatel uplatňuje zmatečnost podle § 477 čís. 4 c. ř. s., poněvadž prvý soud vynesl rozsudek pro zmeškání, ač odvolatel měl býti dříve k soudu obeslán a vyzván k podání příslušných námitek, a, poněvadž tak se nestalo, byla mu nezákonným způsobem odňata možnost před soudem projednávati. Tomu tak není. O žalobě byl ustanoven prvý rok, k němu se odvolatel osobně dostavil, učinil námitku věcné nepříslušnosti a byla mu udělena lhůta k žalobní odpovědi do 8. září 1930. V protokolu o tomto roku je uvedeno, že k odpovědi po uplynutí této lhůty podané by jako k opožděné nebylo lze přihlédati, a tento protokol žalovaný podepsal. Soud nemá jiné povinnosti, než aby jej upozornil na následky opožděné odpovědi. Žalovaný však žalobní odpověď nepodal a tím byl prekludován a nastaly již následky zameškání. Žalobce nemohl ihned žádati o vydání rozsudku pro zmeškání, nýbrž musil v prvé řadě žádati, by bylo nařízeno ústní jednání o námitce věcné nepříslušnosti. Námitce bylo vyhověno a proto učinil žalobce návrh, aby byly spisy postoupeny krajskému civilnímu soudu v Praze ve smyslu § 261 c. ř. s., kterémuž návrhu bylo vyhověno. Tím se stal příslušným krajský soud civilní v Praze, jenž přijal věc ve stavu, v němž byla u obchodního soudu. Krajský soud civilní neměl povinnost předvolávati žalovaného k soudu a ho poučovati ani mu uděliti novou lhůtu, an ji již obchodní soud udělil a tato lhůta prošla, nýbrž povinností jeho bylo, by na základě spisů jednal (§ 138 c. ř. s.). To také učinil a vyčkav návrh na vydání rozsudku pro zmeškání, tento rozsudek vydal. Z toho plyne, že prvý soud jednal zcela správně podle zákonných předpisů a že žalovanému nebyla odňata nezákonným způsobem možnost před soudem projednávati. Je proto odvolání z důvodu zmatečnosti neodůvodněné.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání opřenému o dovolací důvod č. 4 § 503 c. ř. s. nelze přiznati oprávnění, neboť odvolací soud správně posoudil věc po stránce právní. K vývodům dovolání se připomíná, že při prvém roku, při němž žalovaný ohlásil námitku věcné nepříslušnosti, dána byla žalovanému lhůta k žalobní odpovědi s poučením obsaženým v protokole o prvém roku, který žalovaný podepsal, a proto protokol ten podle § 212 a 215 c. ř. s. činí plný důkaz o průběhu a o obsahu jednání. Následky opožděného podání žalobní odpovědi jsou v protokole o prvém roku výslovně uvedeny, protokol ten žalovaný podepsal a proto jest bezvýznamná jeho výtka, že nebyl upozorněn na následky nepodání žalobní odpovědi. An žalovaný nepodal v dané mu lhůtě žalobní odpověď, ve které podle § 243 druhý odstavec c. ř. s. měl udati zejména i okolnosti k odůvodnění námitky nepříslušnosti soudu a označiti důkazy pro dolíčení její pravdivosti, byl tím již prekludován a nastaly již následky zameškání. K návrhu žalobkyně bylo ustanoveno ústní jednání o námitce nepříslušnosti, k němuž se žalovaný nedostavil a při němž bylo vydáno k návrhu žalobkyně usnesení podle § 261 šestý odstavec c. ř. s. o postoupení spisu příslušnému krajskému soudu civilnímu v Praze. Tento příslušný soud přijal věc v tom stavu, v němž byla u krajského soudu obchodního v Praze, a měl provésti jednání s použitím jednacího protokolu o prvním jednání sepsaného a všech ostatních spisů sporu se týkajících a zahájiti je podle § 138 c. ř. s. Když pak žalobkyně učinila návrh na vydání rozsudku pro zmeškání pro nepodání žalobní odpovědi (§ 298 a 396 c. ř. s.), bylo správně tomuto návrhu vyhověno, poněvadž odpověď na žalobu včas nebyla podána. Pokud se dovolatel odvolává na ustanovení § 398 c. ř. s. druhý odstavec poslední věta, jest k tomu odpověděti, že tu jde o soud, u něhož žaloba byla podána a jenž o námitkách jednal a tedy mohl rozsudek pro zmeškání vydati jen, když námitky zamítl. Bylo-li námitce nepříslušnosti vyhověno a byl-li spor podle § 261 šestý odstavec c. ř. s. k návrhu žalobce postoupen příslušnému soudu, pak tento soud, jemuž spisy byly postoupeny podle § 138 c. ř. s., rozhoduje o návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu § 398 c. ř. s., když lhůta k podání odpovědi na žalobu správně daná při prvém roku, byla promeškána. Nebylo tedy třeba zvláštního zákonného ustanovení pro případ, že žalobní odpověď uložená nepříslušným soudem nebude podána a námitce nepříslušnosti bude vyhověno, poněvadž pro len případ stačí ostatní zákonná ustanovení (§§ 239, 243, 261, 138, 398 c. ř. s.).

Citace:

Č. 12115. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, číslo/sešit 2, s. 531-533.