Čís. 11883.

Udělila-li strana v rozvodovém sporu zástupci chudých (neadvokátu) ustanovenému jí pro ústní jednání, procesní plnou moc, nebyl porušen předpis § 93 c. ř. s. tím, že byl doručen rozsudek zástupci chudých, třebaže byl v té době jako zmocněnec strany vykázán i advokát.
Předpis § 29, prvý odstavec, c. ř. s. se nevztahuje na manželské spory. Ustanovení § 6 vlád. nař. ze dne 3. května 1923, čís. 95 sb. z. a n. platí jen pro určení útrat.
(Rozh. ze dne 10. září 1932, R II 322/32.)
V rozvodovém sporu, na jehož základě jest se nyní domáháno rozluky manželství (§ 17 rozl. zák.), byla žalovaná manželka zastoupena advokátem Dr. Č-em a kromě toho udělila dne 2. února 1932 procesní plnou moc auskultantu Dr. F-ovi, jenž jí byl zřízen za zástupce chudých. Rozsudek pro zmeškání ze dne 4. února 1932, jímž bylo manželství rozvedeno od stolu a lože z viny žalované manželky, byl doručen auskultantu Dr. F-ovi, jenž proti němu nepodal odvolání. Návrhu manžela, by byla povolena rozluka manželství (§ 17 rozl. zák.) z viny manželky, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Podle § 17 rozl. zák. může, byl-li soudem pravoplatně vysloven rozvod podle §§ 107—109 obč. zák. z některého důvodu uvedeného v § 13 rozl. zák., každý manžel žádati rozluku manželství na podkladě provedeného už sporu o rozvod. Formálně pravoplatný rozvod, ve sporu vyslovený, je tedy prvou, nezbytnou, podmínkou pro povolení rozluky ve smyslu § 17 rozl. zák. Odpůrkyně namítla, že rozsudek v rozvodovém sporu nebyl jí doručen a nenabyl tedy moci práva. Prvý soud však nebyl na pochybách o pravoplatnosti rozsudku, zjevně proto, že rozsudek pro zmeškání byl doručen zástupci chudých, auskultantu dru F-ovi dne 2, března 1932, odvolání proti němu nebylo podáno a žádost zástupce chudých o navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty k odpovědi na žalobu byla podle § 148 třetí odstavec c. ř. s. odmítnuta. Leč podle stavu spisů nenabyl rozsudek pro zmeškání doposud moci práva, nebyv řádně doručen. Šlo o řízení prvé stolice v manželské při, nikoliv o proces advokátský (§ 27 druhý odstavec c. ř. s.). Žalované bylo na její žádost, došlou dne 10. prosince 1931, usnesením krajského soudu ze dne 11. prosince 1931 propůjčeno právo chudých a zástupcem chudých jí ustanoven asukultant Dr. F. Při prvém roku dne 12. prosince 1931 byla však žalovaná zastoupena advokátem Dr. Č-em, jehož plná moc, datovaná týmž dnem, byla soudu předložena a je dosud při spisech, aniž je ze spisu patrno, že byla později odvolána nebo vypovězena. Arci byla s podáním zástupce chudých předložena i plná moc (nedatovaná), kterou žalovaná udělila podle § 31 c. ř. s. svému zástupci chudých, auskultantu Dr. F-ovi. Jest si však ujasniti, že tento zástupce chudých byl žalované zřízen zjevně ve smyslu § 64 čís. 4 c. ř. s., tedy k bezplatnému hájení jejích práv při ústním projednávání, že již tímto zřízením byl oprávněn, předsevzíti za ni všechny procesní úkony, k nimž po zákonu zmocňuje procesní plná moc udělená advokátovi, a že žalovaná neměla tomuto svému úřednímu zástupci vůbec udíleti plnou moc (§ 133 odstavec druhý a třetí jedn. ř.); udělení této plné moci je tedy po právu neúčinné, nehledíc k tomu, že podle § 29 prvý odstavec c. ř. s. mohla žalovaná ustanovili za svého zmocněnce výhradně advokáta (předpokládaná hodnota sporu činila tu 10000 Kč — sr. § 6 vl. nař. čís. 95/1923). Po právu dala tedy žalovaná plnou moc procesní v rozvodové při výhradně Dr. Č-ovi, advokátu, takže podle velícího ustanovení § 93 prvý odstavec c. ř. s. měl i rozsudek pro zmeškání býti doručen tomuto zmocněnci, nikoliv zástupci chudých. Doručení vykonané s porušením řečeného zákonného předpisu jest nicotné a rozvodový rozsudek tudíž doposud ani nemohl nabýti právní moci. S tohoto právního hlediska měla žádost o povolení rozluky býti beze všeho zamítnuta, aniž je třeba zkoumali hmotněprávní podmínku § 17 rozl. zák., zda totiž skutečnosti ve sporu o rozvod najevo vyšlé byly by již tehdy odůvodnily výrok o rozluce, kdyby oň bylo bývalo žalováno.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by, nehledě k důvodu, pro který zamítl návrh, znovu rozhodl o rekursu.
Důvody:
Jak ze spisu rozepře rozvodové patrno, byla soudu s podáním, došlým 2. února 1932, předložena procesní plná moc podle § 31 c. ř. s., kterou udělila žalovaná auskultantu dr. F-ovi, který jí byl zřízen za zástupce chudých. Byli tedy 4. února 1932, kdy vydán byl rozsudek pro zmeškání, vykázáni jako zmocněnci žalované advokát dr. Č. a onen auskultant. Nebyl proto porušen předpis § 93 prvý odstavec c. ř. s. tím, že rozsudek byl doručen tomuto. Jest sice správné, že žalovaná nepotřebovala ustanovenému zástupci chudých udíleti plnou moc, poněvadž tento, jsa jí přidělen k hájení práv u ústního jednání, byl již tím oprávněn pro ní všechny procesní úkony předsevzíti, k nímž podle zákona zmocňuje procesní plná moc, udělená advokátu. To však nebránilo žalované uděliti takovou plnou moc auskultantu jako každé jiné osobě způsobilé k zastupování a tím ustanoviti ho za svého zmocněnce ve smyslu § 26 c. ř. s. šlo o spor manželský, v němž není předepsáno nucené zastoupení advokátem v prvé stolici (§ 27 druhý odstavec c. ř. s.) a na který se nevztahuje ustanovení § 29 prvý odstavec c. ř. s., poněvadž spor se týkal věci, při níž hodnota předmětu sporu jest pro určení příslušnosti bez významu, takže ustanovení § 56 druhý odstavec j. n. tu neplatilo. Ustanovení § 6 vlád. nař. čís. 95/1923 sb. z. a n., platí jen pro otázku určení útrat. Neníť tedy správný názor rekursního soudu, že tu není předpokládaného pravomocného rozsudku ve sporu rozvodovém. Poněvadž rekursní soud, důsledkem tohoto nesprávného právního názoru nezkoumal hmotněprávní podmínky § 17 rozl. zák. bylo uznati, jak se stalo.

Citace:

č. 11883. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 161-163.