Čís. 11962.

Ručení za škodu z provozu silostrojů (zákon ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř. zák.).
S hlediska sudiště, v jehož obvodu nastala škodná událost provozem automobilu (§ 9 zák.), záleží jen na tom, zda žalobce opírá žalobní nárok o zákon o provozu silostrojů. Otázka, zda žalobní nárok jest tímto zákonem odůvodněn, nepřichází s hlediska onoho sudiště vůbec v úvahu.
Řečené sudiště platí i pro žalobu opírající nárok na náhradu škody z provozu silostroje o všeobecné předpisy občanského zákona.
(Rozh. ze dne 7. října 1932, R I 712/32.)
Žalobce byl zachycen v Teplicích-Šanově autem žalovaného a poraněn. Žalovaný bydlí v Záhřebu v Jugoslávii. Žalobu o náhradu škody soud prvé stolice (krajský soud v Litoměřicích) odmítl, vyhověv námitce místní nepříslušnosti. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody: Prvý soud vyhověl námitce místní nepříslušnosti soudu, zjistiv, že žalovaný má své bydliště v Záhřebu. Prvý soud vycházel z názoru, že pro spor jest příslušný výhradně soud, u něhož má žalovaný svůj obecný soud, avšak přehlédl, že § 65 j. n. stanoví místní příslušnost pro případy, pro které není odůvodněna zvláštní příslušnost u některého jiného soudu. V souzeném případě domáhá se žalobce náhrady škody, způsobené mu provozem silostroje, a ohledně takových žalob stanoví § 9 automobilového zákona, že mohou býti podány u soudu věcně příslušného, v jehož obvodu se stala událost způsobivší škodu. Ježto se žalobcův úraz stal v obvodu krajského soudu v Litoměřicích, jest tento soud pro spor místně příslušným.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Žalobu o náhradu škody z provozu silostrojů lze podle § 9 zákona o provozu silostrojů podati i na věcně příslušném soudu, v jehož obvodu nastala škodná událost. S hlediska tohoto sudiště záleží jen na tom, zda žalobce opírá žalobní nárok o zákon o provozu silostrojů (§ 41 (2) j. n.). Otázka, zda žalobní nárok jest oním zákonem odůvodněn, jest právě tak, jako otázka zániku nebo promlčení žalobního nároku, najmě jeho promlčením, otázkou věcného posouzení žalobního nároku, jež s hlediska onoho sudiště nepřichází vůbec v úvahu. Než nehledíc k tomu, platí řečené sudiště i pro žalobu opírající nárok na náhradu škody z provozu silostroje o všeobecné předpisy obč. zákona, neboť z ustanovení § 9 zákona o provozu silostroji opak neplyne a důvodem sudiště jest, by nebyl žalobce nucen hledati soudní pomoc u soudů od jeho bydliště velmi vzdálených neb dokonce cizozemských. Volnost pohybu silostrojů a možnost projeti velké dráhy v poměrně krátkém čase by značila pro žalobce ohrožení vedení sporu u tak vzdálených soudů, čemuž chce ustanovení § 9 zmíněného zákona zabrániti. Je proto dovolaný soud, v jehož obvodu škodná událost nastala, místně příslušným.

Citace:

č. 11962. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 266-267.