Čís. 12047.
Pro posouzení přípustnosti exekuce proti vystoupivšímu společníku protokolované veřejné obchodní společnosti, proti níž zní exekuční titul, přichází v úvahu jen doba, kdy vystoupení společníka ze společnosti bylo zapsáno v obchodním rejstříku a uveřejněno, nikoliv doba, kdy společník skutečně vystoupil ze společnosti. Skutečné vystoupení přichází v úvahu jen, bylo-li vymáhajícímu věřiteli známo. Okolnost, že zápis vystoupení byl povolen již před vznikem exekučního titulu, avšak nedopatřením soudu proveden teprve po něm, jest nerozhodná.
(Rozh. ze dne 3. listopadu 1932, R I 864/32.)
Exekuční titul proti veřejné obchodní společnosti vznikl dne 20. listopadu 1929. Dne 20. prosince 1931 navrhl vymáhající věřitel povolení exekuce proti veřejnému společníku, jehož vystoupení ze společnosti bylo zapsáno do obchodního rejstříku dne 18. prosince 1930. Soud prvé stolice exekuci povolil. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: V době podání exekučního návrhu (dne 20. prosince ) nebyl již dlužník veřejným společníkem veřejné obchodní společnosti, proti níž zní exekuční titul. Bylo tedy třeba řešiti otázku ručení společníka podle § 11, druhý odstavec ex. ř. Soud prvé stolice zodpověděl otázku ručení společníka kladně a povolil exekuci z důvodu, že v době vzniku exekučního titulu byl dlužník ještě zapsán v rejstříku jako veřejný společník společnosti a v době vedení exekuce ještě jeho ručení podle čl. 146 obch. zák. nepřestalo. Jest však zjištěno, že zápis výmazu dlužníka z veřejné obchodní společnosti byl povolen již dne 23. června 1929. Ručí tedy dlužník jen za dluhy společnosti, jež vznikly do 23. června 1929. Lhostejno, že povolený výmaz dlužníkův byl v obchodním rejstříku proveden teprve dne 18. prosince 1930. Z čl. 146, druhý odstavec, obch. zák. nijak nevyplývá, že výmaz jest účinným teprve provedením v rejstříku. Vždyť toto ustanovení zákona upravuje jen promlčení ručení, a nelze je vůbec použiti na souzený případ, ježto v něm nejde o promlčení pohledávky vymáhajícího věřitele. Že vymáhaná pohledávka proti společnosti vznikla před 23. červnem 1929, vymáhající věřitel ani netvrdil.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávnění, neboť pro posouzení přípustnosti exekuce proti povinnému jako vystoupivšímu společníku firmy, proti níž zní exekuční titul, přichází zde v úvahu jen doba, kdy vystoupení povinného ze společnosti bylo zapsáno v obchodním rejstříku a uveřejněno, nikoliv doba, kdy prý povinný skutečně vystoupil ze společnosti. Podle zásady čl. 25 obch. zák. přicházelo by skutečné vystoupení jen tehdy v úvahu, kdyby bylo dokázáno, že vymáhající věřitelce bylo známo, že povinný již dne 23. června 1929 ze společnosti vystoupil. To však povinný ani netvrdil. Poněvadž vystoupení povinného ze společnosti bylo zapsáno do obchodního rejstříku, jak něsporno, teprve dne 18. prosince 1930 a exekuční titul vznikl již dne 20. listopadu 1929, jest přisvědčili právnímu názoru soudu prvé stolice, že povinný ručí za závazek společnosti vyplývající z exekučního titulu a že tedy podle § 11 ex. ř. jest povolili navrženou exekuci proti němu. Okolnost, že zápis vystoupení byl povolen již dne 23. června 1929 a byl proveden teprve dne 18. prosince 1930 jen nedopatřením soudu, jest nerozhodná, neboť tímto nedopatřením nebyla nijak dotčena zásada čl. 25 obch. zák. K dovolacímu rekursu bylo proto obnovili usnesení soudu prvé stolice.