Čís. 11814.

Zákaz zcizení a zavazení vymožený jako prozatímní opatření podle § 382 čís. 6 ex. ř. nebrání exekučnímu zatížení nemovitosti ve prospěch třetích osob.
(Rozh. ze dne 30. června 1932, R II 252/32.)
Soud prvé stolice zamítl návrh na povolení vnucené dražby nemovitosti k vydobytí peněžité pohledávky proto, že zástavní práva vymáhajícího věřitele pro vymáhané pohledávky byla na nemovitosti vložena teprve po poznámce zákazu zcizení a zabřemenění, kterou si; vymohla Antonie M-ová. Rekursní soud povolil exekuci vnucenou dražbou nemovitosti. Důvody: Soud prvé stolice přehlédl, že poznámka zákazu zcizení a zabřemenění nemovitosti byla žadatelce M-ové, nynější vlastnici nemovitosti, povolena jako prozatímní opatření podle § 381 a násl. ex. ř., kteréž působí proti třetím osobám jen omezeně v hranicích ustanovení § 384 třetí odstavec ex. ř., totiž, že knihovní jednání předsevzatá třetími osobami po takovém zápisu prozatímního opatření nemají účinnosti proti ohrožené straně jen tehdy, byla-li učiněna proti zákazu odpůrcem ohrožené strany dobrovolným jednáním, tedy smlouvou odpůrce s třetí osobou, nikoli však i jednáním, jež provede třetí osoba vnuceným zřízením zástavního práva na základě soudního výroku, jakž jest tomu v projednávaném případě. Povolením prozatímního opatření nenabývá ohrožená strana ani práva vlastnického, ani nároku, že by každé knihovní jednání po zápisu zákazu bylo bezúčinné a podle jasného doslovu § 384 ex. ř. lze nabýti v době mezi zápisem prozatímního opatření a po případě později práva, v jehož prospěch prozatímní opatření bylo povoleno, knihovních práv, zejména tedy zástavní práva, jehož nabyl vymáhající věřitel pro své pohledávky nehledíc k tomu, že se toto jeho nabytí stalo usnesením, jež vešlo v moc práva. Byl proto oprávněn žádati nyní za exekuci vnucenou dražbou pro tyto své pohledávky i proti dřívějšímu vlastníku i proti nynější vlastnici nemovitosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel má mylně za to, že zákaz zcizení a zavazení vymožený jako prozatímní opatření podle § 382 čís. 6 ex. ř. brání i exekuci třetích osob (exekučnímu zatížení). Opak plyne zřejmě z § 384 třetí odstavec ex. ř., kde se mluví o účinnosti knihovních zápisů podle dobrovolného opatření odpůrce. Není správným stěžovatelův názor, že toto ustanovení zákona má jen ten význam, že se uznávají případné další zápisy. Naopak onen předpis má ustanovení o účinnosti takových zápisů podle výsledku sporu, a to výslovně jen zápisů nastalých dobrovolným opatřením odpůrcovým. Myíně se stěžovatel dovolává rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 7617 a 8554 sb. n. s., neboť jednají o smluvním nebo posledním pořízením stanoveném zákazu zcizení a zavazení, ale nikoli o zákazu soudcovském. Materielněprávní účinek soudcovského zákazu zcizení a zavazení podle § 382 čís. 6 ex. ř. jest upraven předpisy exekučního řádu, nikoli § 364 c) obč. zák. Tento upravil jen účinky zákazu smluvního nebo posledním pořízením stanoveného. Otázka zkrácení stěžovatelky vydobytím exekučního zástavního práva vymáhajícím věřitelem nemůže býti řešena v exekučním řízení, nýbrž sporem, pokud tu jsou snad podmínky bezúčinnosti podle odpůrčího řádu nebo naříkatelnost z jiného důvodu.

Citace:

č. 11814. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 60-61.