Čís. 12938.
Vymáhající věřitel, navrhující povolení exekuce na základě cizozemského exekučního titulu, musí již v exekučním návrhu prokázati, že cizozemský soud byl podle tuzemských zákonů příslušný.
Tuzemský soud, zkoumaje otázku příslušnosti cizozemského soudu podle tuzemských zákonů, není vázán rozhodnutím cizozemského soudu o jeho příslušnosti.
Není vyloučeno, že i obsahem cizozemského, rozsudku může býti
prokázána příslušnost cizozemského soudu podle tuzemských zákonů.
Říšskoněmeckým rozsudkem, v němž jest příslušnost říšskoněmeckého soudu pro určovací žalobu, že povinný jest zavázán zhodnotiti pohledávku vymáhajícího věřitele, opřena o to, že nárok na zhodnocení má býti uplatněn v místě obtížené věci, není prokázáno sudiště majetku podle § 99 j. n., a neplyne z něho ani, že říšskoněmecký soud byl příslušný podle §§ 81 a 91 j. n. Otázka příslušnosti cizozemského soudu podle tuzemských zákonů může býti přezkoumána rekursním soudem jen na základě skutkového stavu vzatého za základ prvým soudem. Rekursní soud není povinen, by z úřadu zkoumal, zda tu není jiný než uplatněný důvod příslušnosti.
(Rozh. ze dne 29. října 1932, R I 779/32.)
Soud prvé stolice povolil exekuci k vydobytí zhodnocovací pohledávky přisouzené rozsudkem zemského soudu v Drážďanech. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Strana povinná napadá usnesení prvého soudu proto, že exekuce, která se opírá o exekuční titul cizozemského soudu, neměla býti povolena proto, že nebylo pro povolení exekuce podmínky § 80 čís. 1 ex. ř. Předpis tento stanoví, že návrhu na povolení exekuce takové lze mimo jiné jen tehdy vyhověti, mohla-li věc podle ustanovení platných v tuzemsku o příslušnosti býti zahájena ve státě cizím. Vymáhající strana uvedla v exekučním návrhu k odůvodnění příslušnosti zemského soudu v Drážďanech, že se povinná strana stala dne 20. září 1922 knihovní vlastnicí domu v Drážďanech. Jak z rozsudku zemského soudu v Drážďanech vidno, popřela ve sporu povinná strana místní příslušnost. Drážďanský zemský soud námitku tu zamítl a opřel místní příslušnost soudu o to, že zhodnocovací nárok má býti uplatňován v místě věci, na niž se vztahuje, a dodal, že nemovitost, jíž se nárok ten týká, jest v obvodu zemského soudu Drážďanského. Vzhledem k tomu, že z rozsudků nevysvítá, že v době zahájení spolu u zemského soudu v Drážďanech byla povinná strana knihovní vlastnicí nemovitosti, zvláště, když zhodnocovací nárok stranou vymáhající podle rozsudku zemského soudu v Drážďanech teprve dopisem ze dne 8. října 1925 byl ohlášen, nebyl předloženými listinami podán průkaz o tom., že zemský soud v Drážďanech k projednávání sporu byl místně příslušným jakožto soud majetku ve smyslu § 99 j. n. Důvody soudu Drážďanského k založení místní příslušnosti tamního soudu jako soudu majetku s hlediska zdejší jurisdikční normy nestačí. Bylo proto povinností strany vymáhající, by zároveň s exekučním návrhem předložila i řádný průkaz o tom, že strana povinná v době zahájení sporu v Drážďanech byla knihovní vlastnicí nemovitosti. Bez tohoto průkazu není dán předpoklad žádaný pro povolení exekuce v § 80 čl. 1 ex. ř. a exekuce neměla býti povolena.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle vládní vyhlášky čís. 131/24, jíž byl uveden ve známost rozsah vzájemnosti zaručené předpisy německého civilního řádu soudního o exekuci podle cizozemských exekučních titulů v Německu, nelze uznati podle § 328 něm. civ. ř. s. rozsudek zdejšího soudu a vykonati jej, není-li soud státu, jemuž náleží cizozemský soud, podle německého práva příslušný. Vzájemně tedy platí to i pro rozsudky (exekuční tituly) vydané německými soudy, nejsou-li tyto soudy příslušné podle práva československého. Navrhuje-li vymáhající věřitel exekuci podle německého exekučního titulu, musí prokázati, že německý soud byl podle tuzemských zákonů příslušný, neboť podle §§ 55 a 54 ex. ř. jest na něm, by uvedl v návrhu a prokázal podmínky vykonatelnosti cizozemského titulu, jež přísluší zkoumati soudu povolujícímu exekucí. Tuzemský soud není vázán rozhodnutím cizozemského soudu o jeho příslušností, zkoumaje otázku jeho příslušností podle tuzemských zákonů. Vždyť cizozemský soud rozhoduje o své příslušnosti podle zákonů cizozemských, kdežto tuzemský soud zkoumá jeho příslušnost podle zákonů tuzemských. Jest sice správné, že tuzemský soud nezkoumá materielní správnost rozhodnutí cizozemského soudu, a to ani-v otázce příslušnosti, ovšem, pokud jde o cizozemský zákon, a že vymáhající věřitel nemusí předložiti průkaz o správnosti rozhodnutí cizozemského soudu. Ale o to vůbec nejde při povolení exekuce podle cizozemského exekučního titulu a při zkoumání příslušnosti cizozemského soudu podle tuzemských zákonů není ovšem vyloučeno, že i obsahem cizozemského rozsudku může býti prokázána příslušnost cizozemského soudu podle tuzemských zákonů. Ale k posuzovaném případě tomu tak nebylo. Německý soud opřel podle rozsudečných důvodů svou příslušnost pro určovací žalobu, že povinný jest zavázán zhodnotiti pohledávku vymáhající věřitelky, o to, že se nárok na zhodnocení má uplatniti v místě obtížené věci. Neopřel tedy svou příslušnost o to, že povinný má v Německu majetek. Proto není oním rozsudkem prokázáno sudiště majetku podle § 99 j. n. Ale z onoho rozsudku neplyne ani, že německý soud byl příslušný podle §§ 81 a 91 j. n., že bylo jím prokázáno sudiště věci obtížené podle tuzemského práva. U soudu věci obtížené lze podle § 81 j. n. podati žaloby, jimž se žalobce domáhá věcného práva k nemovitému statku nebo toho, že je prost takového práva nebo že právo to jest zrušeno. Žaloba o určení, že povinný je zavázán zhodnotiti pohledávku, není takovou žalobou. Nečelí ani k uplatnění věcného práva z hypotéky ani k sproštění od něho nebo k jeho zrušení. O příslušnosti podle § 91 j. n. nejde pak už proto, že nejde o spojení žaloby ze závazku osobního se žalobou z práva věcného. Proto oním rozsudkem není prokázána příslušnost podle §§ 81 a 91 j. n. a vůbec příslušnost podle tuzemských zákonů. Otázka příslušnosti podle tuzemských zákonů může býti přezkoumána rekursním soudem, pokud se zkoumání děje na základě skutkového stavu vzatého za základ prvým soudem, tedy bez ohledu na nové okolnosti, v rekursu nepřípustné. Není správný názor dovolací rekurentky, že rekursní soud měl z úřadu zkoumati, zda tu není jiný než uplatněný důvod příslušnosti. Podle §§ 54 a 55 ex. ř. jest na vymáhajícím věřiteli, by uvedl a prokázal podmínky pro povolení exekuce, tedy i příslušnost cizozemského soudu podle tuzemských zákonů. Soud zkoumá, zda jest tento průkaz podán, ale není povinen pátrati, zda není dána příslušnost cizozemského soudu podle tuzemského práva z důvodu, který nebyl ani uplatněn. Ostatně z předložených dokladů příslušnost cizozemského soudu podle tuzemských zákonů z jiného důvodu ani zřejmá nebyla.