Čís. 11835.

K tomu, by se lucemburská akciová společnost stala společnicí tuzemské veřejné obchodní společnosti, se vyžaduje povolení ve smyslu cís. nař. ze dne 29. listopadu 1865, čís. 127 ř. zák.
Dodatek k opovědí, obsahující toto povoleni, jest podati v ověřené formě.
(Rozh. ze dne 26. srpna 1932, R I 414/32.)
Opověď tuzemské veřejné obchodní společnosti, jejímž veřejným společníkem byla lucemburská akciová společnost, k zápisu do rejstříku, vrátil rejstříkový soud k doplnění v ověřené formě v tom směru, by bylo vykázáno povolení ve smyslu cís. nař. ze dne 29. listopadu 1865, čís. 127 ř. zák. Důvody: Cizozemská akciová společnost může v tuzemsku provozovati obchody, ať pod vlastní firmou a na vlastní účet, ať jako společník tuzemské společnosti jen za podmínek cís. nař. čís. 127/1865 ř. zák. a sdělení ministerstva vnitra ze dne 4. března 1919 čís. 6618 ve Věstníku min. spravedlnosti 1919 str. 38. Podle těchto předpisů nutné povolení (koncese) ministerstva vnitra není vykázáno. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Jedním ze společníků jest »Société anonyme Holding Hermes soc. an. Luxeniburg«. Tato akciová společnost nemůže jinak provozovati v tuzemsku obchody, ať pod vlastní firmou, ať jako společnice jiné společnosti, než za podmínek cís. nař. 127/1865, totiž, že musí vykázati, že byla připuštěna v tuzemsku k obchodování. Toto povolení však firma nevyžádala, a právem proto žádá rejstříkový soud výkaz tohoto povolení. Právem také žádá rejstříkový soud, by dodatek opovědí byl podán v ověřené formě, neboť doplnění opovědí v nařízeném směru se týče podstatné náležitosti opovědi, tudíž dodatek vyhovující tomuto nařízení jest jen pokračováním opovědí a proto musí býti náležitě ověřen.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Neodůvodněná jest výtka zmatečnosti podle § 41 písm. c) zákona ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n., kterou stěžovatelé spatřují v tom, že prý rejstříkový soud překročil hranice své příslušnosti, přikázav, by byl předložen výkaz o povolení ve smyslu cís. nař. ze dne 29. listopadu 1865, čís. 127 ř. zák. Toto cís. nařízení vyžadovalo sice průkaz připuštění k obchodování od cizozemských společností akciových a komanditních na akcie, jež chtěly v tuzemsku provozovati obchody pod vlastní firmou, a neupravovalo poměr, kde se cizozemská akciová společnost stala jen společnicí nebo členem jiné tuzemské společnosti. Přes to však musí býti státní správě vyhraženo, zda a jaké omezující předpisy pro takový případ uzná za potřebné a v jaké formě je uskuteční. Toto obmezení vyplývá z předpisu čl. 1 a 13 obchodní úmluvy mezi republikou Československou a Hospodářskou Unií Belgo-Lucemburskou ze dne 28. prosince 1925 a vyhlášky ministerstva zahraničních věcí ze dne 22. října 1926, čís. 209 sb. z. a n., podle nichž akciové společnosti lucemburské jsou na roven postaveny akciovým společnostem tuzemským, ale co do připuštění ku provozu obchodu a živnosti .zůstávají podrobeny zákonům a předpisům platným v tuzemsku. Podle výpisu z rejstříku firem krajského soudu v Lucemburku jest předmětem podniku akciové společnosti, o niž tu jde, mimo jiné účast v jakékoli formě ve společnostech lucemburských nebo cizozemských. Utvořila-li tudíž společnost v tuzemsku ku provozu určité obchodní živnosti, provozuje tím v tuzemsku ve skutečnosti svůj podnik (účast na veřejné společnosti) a musí se proto podrobiti zdejším předpisům, tedy i vykázati povolení ve smyslu cís. nař. ze dne 29. listopadu 1865, čís. 127 ř. zák. To jest tedy podmínkou, by se cizozemská akciová společnost mohla státi společníkem tuzemské veřejné společnosti Hanuš D., pokud se týče, by tato veřejná společnost mohla býti zapsána do obchodního rejstříku. Rejstříkový soud není sice povinen, by z úřadu vyšetřoval, zda byly splněny podmínky vzniku společnosti, o jejíž zápis se žádá, ale nemůže mu býti bráněno, vzejdou-li mu pochybnosti, by si nevyžádal výkaz jich splnění, zvláště když podmínky ty jsou rázu veřejnoprávního, neboť nemůže se propůjčiti k tomu, by uváděl ve veřejnou známost poměry, jichž vzniku zákon neb mezinárodní smlouvy z ohledu veřejných chtějí zabrániti, pokud nebyly splněny stanovené jimi předpoklady. Tím jest vyřízena i věcná stránka věci, pokud jde o nutnost výkazu rejstříkovým soudem požadovaného. Není však nezákonným ani příkaz, aby dodatek k opovědí byl podán v ověřené formě. V té příčině stačí poukázati ke správným důvodům napadeného usnesení, které dovolacím rekursem nebyly vyvráceny.

Citace:

č. 11835. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 87-88.