Čís. 12214.Vedlejší intervence.Není přípustné, by se osoba, zastoupená advokátem, dostavila k ústnímu jednání, k němuž se nedostavila strana, a tam prohlásila, že ke sporu přistupuje jako vedlejší intervenient nedostavivši se strany.Manželka nájemce nemá právní zájem na výsledku sporu o vyklizení proti manželi jako žalovanému, uplatňuje-li své vlastni nájemní právo, příslušející ji přímo proti žalujícímu pronajímateli.(Rozh. ze dne 21. prosince 1932, Rv I 1545/32.)V řízení o žalobě pronajímatelky proti Emilu H-oví o vyklizení najatého bytu přistoupila k žalovanému jako vedlejší intervenientka manželka žalovaného Anna H-ová, uplatňujíc své samostatné nájemní právo. Procesní soud prvé stolice připustil vedlejší intervenientku a zamítl žalobu. Odvolací soud odmítl vedlejší intervenci Anny H-ové na straně žalovaného a uznal podle žaloby. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání, správně do volacímu rekursu Anny H-ové, jímž byla její vedlejší intervence na straně žalovaného odmítnuta; ve věci samé odmítl dovolání Anny H-ové.Důvody:Dovolání vedlejší intervenientky směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu vůbec, tedy proti usnesení, kterým byla vedlejší intervence odmítnuta, i proti rozsudku, kterým byl žalovaný odsouzen podle žalobního návrhu. Pokud jde o onu část rozhodnutí, je opravný prostředek vlastně dovolacím rekursem, pokud jde o druhou část rozhodnutí dovoláním. Jako dovolací rekurs je dovolání bezdůvodné. Zákon (§ 18 c. ř. s.) předpisuje, v jaké formě lze ke sporu přistoupili jako vedlejši intervenient. Může se tak státi jen doručením podání oběma stranám nebo v řízení před okresními soudy pro strany nezastoupené advokáty podáním žádostí do protokolu v soudní kanceláří (§ 434 c. ř. s. a § 131 j. ř.). V souzeném případě byla Anna H-ová zastoupena advokátem a byl pro ni možným přístup jen podáním. Nepřípustné bylo, by se dostavila k ústnímu jednání, k němuž se žalovaný nedostavil, a tam prohlásila, že ke sporu přistupuje jako vedlejší intervenientka, a nemělo býti dotyčné prohlášení jejího zástupce zapsáno do jednacího protokolu (§§ 208, 209 c. ř. s.). Již z tohoto důvodu neměla býti Vedlejší intervence připuštěna. V souzeném případě nebyl ani opis jednacího protokolu stranám doručen, žalovaný snad o přistoupení vedlejší intervenientky ke sporu nevěděl a tato přece jednala, byvši připuštěna ke sporu, na jeho útraty. Ale nehledíc k tomu, zaujal odvolací soud správné stanovisko k otázce, zda vedlejší intervenientka má právní zájem na tom, aby žalovaný ve sporu zvítězil. Právem uznal, že ho nemá, a že uplatňuje jen svůj vlastní zájem, zájem nájemnice sporného bytu. Dovolatelka jedná sice také v zájmu žalovaného potud, že žádá zamítnutí žaloby, neboť zamítnutí žaloby by bylo zajisté k jeho prospěchu. Ale nemá právní zájem na tom, by žalovaný zvítězil. Tento zájem by měla, kdyby obývala byt z manželova práva podle § 91 obč. zák., neboť pak by byl rozsudek účinný i proti ni a bylo by jí podle § 20 c. ř. s. přiznati postavení společníka v rozepři. Ale dovolatelka neuplatňuje právo žalovaného, nýbrž své vlastní nájemní právo, příslušející jí přímo proti žalobkyni, a toto právo nemůže býti rozsudkem proti žalovanému dotčeno. Odvolací soud tudíž právem odmítl její vedlejší intervenienci. Tomu-li tak, nebyla ovšem Anna H-ová oprávněna k podání opravného prostředku proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé a bylo proto její dovolání odmítnouti jako nepřípustné (§ 507 c. ř. s.).