Čís. 11870

Likvidátor veřejné obchodní společnosti, jenž byl navržen sice Jen skupinou společníků, ustanoven však všemi společníky, může býti odvolán jen jednomyslným usnesením všech společníků.
Nelze-li docíliti jednomyslného usneseni, jest nárok na odvoláni likvidátora prosaditi proti odporujícím společníkům. Je-li o návrhu na odvolání likvidátora rozhodnouti sporem, musí žaloba a důsledkem toho i prozatímní opatření směřovati proti odporujícím společníkům.
(Rozh. ze dne 9. září 1932, R I 639/32.)
Návrhu některých společníků veřejné obchodní společností proti jejímu likvidátoru Oskaru R-ovi, by bylo povoleno prozatímní opatření v ten smysl, že se Oskar R. jako likvidátor veřejné obchodní společností odvolává a zbavuje se oprávnění zastupovati firmu ve své vlastnosti jako likvidátor a že se mu zapovídají všechna jednání, jevící se jako výkon jeho úřadu likvidátora veřejné obchodní společnosti, až do právoplatného rozhodnutí o žalobě, podané na něho navrhovateli o odvolání jeho jako likvidátora veřejné obchodní společnosti, a že se za něho, Oskara R-a, ustanovuje likvidátorem Pavel Sch., — soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle souhlasného názoru soudů nižších stolic, jejž stěžovatelé nenapadají, jest o návrhu na odvolání odpůrce jako likvidátora veřejné obchodní společnosti rozhodnouti sporem. Je-li tomu tak, jest přisvědčiti právnímu názoru rekursního soudu, že jest podati i žalobu i návrh na prozatímní opatření proti odporujícím společníkům, nikoliv proti likvidátoru. Ač odpůrce za likvidátora byl navržen skupinou navrhovatelů, byl, jak prvý soud uvádí jako nesporné, ustanoven všemi společníky, jest likvidátorem společnosti, nikoliv určité její skupiny a může býti odvolán jen jednomyslným usnesením všech společníků (čl. 134 obch. zák.). Nelze-li docíliti jednomyslného usnesení, třeba prosaditi nárok na odvolání likvidátora proti odporujícím společníkům. Žaloba musí tedy směřovati proti odporujícím společníkům a důsledkem toho i prozatímní opatření, neboť toto se povoluje k zajištění určitých nároků (§ 378, 379, 381 ex. ř.) a musí tudíž směřovati proti týmž osobám, jako nárok sám. Bylo-li však zamítnouti návrh na povolení prozatímního opatření pro nedostatek pasivní legitimace, netřeba se zabývati otázkou, zda jest ve věci opodstatněn, čili nic.

Citace:

č. 11870. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 144-144.