Čís. 12243.
Příhodu v dopravě nelze spatřovati v tom, že strojvůdce nedal znamení píšťalou u pískacího kolíku takovou silou a po tak dlouho, jak bylo nutno k upozornění povozů přibližujících se ke trati.
Při drahách nižšího řádu může býti upuštěno od bezpečnostních opatření předepsaných provozovacím železničním řádem, pokud to dopouštějí zvláštní poměry. Změnily-li se tyto poměry tak, že dosavadní bezpečnostní opatření nejsou postačitelná a účelná, je správa dráhy povinna zjednati nápravu. Nestačí jakákoliv změna dosavadních poměrů, nýbrž jen taková, která ohrožuje bezpečnost osob ve větší míře, než dosud. Zdvojnásobením železničního provozu a silniční dopravy nezvýšilo se nebezpečí přejezdu pro osoby dopravované vozidly taženými zvířaty.
(Rozh. ze dne 29. prosince 1932, Rv I 1671/31)
Žalobcův povoz byl zachycen vlakem na přejezdu místní dráhy nechráněném závorami. Žalobní nárok na náhradu škody proti dráze uznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Dovolání, pokud se opírá o dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s., nelze upříti oprávněnost. Předně nelze přisvědčiti žalobcovu názoru, projevenému v dovolací odpovědi, že jde o příhodu v dopravě've smyslu § 1 zákona ze dne 5. března 1860, čís. 27 ř. zák. prý proto, že strojvůdce nedal znamení píšťalou u pískacího kolíku takovou sílou a tak dlouho, jak bylo nutno k upozornění povozů, přibližujících se k trati. Neboť tím není zjištěno, že nastala odchylka od pravidelného způsobu a síly dáváného znamení a že obvykle dávaná znamení nejsou nikdy přeslechnuta osobami v povoze blížícím se trati. Je proto názor nižších soudů, že nejde o příhodu v dopravě, správný.
Nelze však souhlasiti s názorem odvolacího soudu, že v souzeném případě je dráze přičítati zavinění podle §§ 1297 a 1299 obč. zák. na úraze žalobcově prý proto, že neuvedla trať do takového stavu, by nebezpečí srážky bylo za všech okolností vyloučeno. Jest sice pravda, že i dráha je povinna dbáti pravidel opatrnosti podle §§ 1297 a 1299 obč. zák. Při drahách nižšího řádu — o ni jde v souzeném případě — může však býti upuštěno podle článku II. zákona ze dne 8. srpna 1910, čís. 149 ř. zák., od bezpečnostních opatření, předepsaných provozovacím řádem železničním, pokud to dopouštějí zvláštní poměry. Změnily-li se tyto poměry tak, že dosavadní bezpečnostní opatření nejsou postačitelná a účelná, je správa dráhy povinna zjednati nápravu. Nestačí proto jakákoliv změna posavadních poměrů, nýbrž jen taková, která ohrožuje bezpečnost osob ve větší míře, než dosud. V souzeném případě byla však zjištěna změna jen v tom, že se železniční provoz a silniční doprava zdvojnásobily, a nebylo ani dokázáno, že obec L. ředitelství státních drah na změnu tu a následkem toho na zvýšenou nebezpečnost křižovatky upozornila. Na místních poměrech se nic nezměnilo a nenastala proto žádná změna ve vlastnosti křižovatky co do nebezpečnosti a nepřehlednosti. Změna také nenastala ve vlastnosti povozů poháněných tažnými zvířaty, jakých bylo používáno již v době zřízení dráhy, jedině se zvýšil jejich počet a počet vlaků. Zdvojnásobením železničního provozu a silniční dopravy nezvýšilo se nebezpečí přejezdu pro osoby dopravované vozidly taženými zvířaty, poněvadž míra nebezpečí jednotlivých osob takto dopravovaných se nezvýšila, nýbrž jen počet osob, jimž nezměněná míra nebezpečí hrozí. Opomenula-li dráha učiniti bezpečnější opatření U přejezdu než dosud, není to v příčinné souvislosti s úrazem, jejž utrpěl žalobce při použití vozidla, jež bylo obvyklým již v době zřízení dráhy.