Čís. 12016.
Advokátovi nelze vytýkati nedostatek zvláštní píle a pozornosti, podal-li podle výslovného příkazu strany exekuční návrh na vyklizení na základě mimosoudní výpovědi, nikoliv žalobu o vyklizení, obzvláště, když i soudy posuzovaly věc právně různě.
(Rozh. ze dne 21. října 1932, Rv I 1030/31.)
Žalovaná dala žalujícímu advokátu příkaz, by podal podle mimosoudní výpovědi u soudu návrh na povolení exekuce vyklizením prodejny firmy B. v domě žalované. Exekuce byla soudem prvé stolice povolena, rekursní soud exekuční návrh zamítl a nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu žalované. Proti žalobě advokáta na žalovanou o zaplacení palmáre namítla žalovaná, že žalobce měl podati žalobu na vrácení najatého předmětu, nikoliv návrh na povolení exekuce, jehož zamítnutím vzešla prý žalované nedozírná škoda. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Žalovaná odpírá zaplatíti zažalovanou pohledávku, jež je náhradou hotových výloh a odměnou za právní zastupování v různých právních věcech žalované s firmou B. z důvodu, že prý žalobce udělal chybu, že podav návrh na povolení exekuce místo žalobu, doznal prý svou chybu a výlohy za to neúčtoval. Později svou námitku konkrétněji formulovala tak, že proti žalobnímu nároku namítá započtením svou pohledávku za žalobcem z důvodu náhrady škody, jež jí prohranou věcí byla způsobena jednak v útratách, jež byla nucena B. zaplatiti, jednak v tom, že firma B. nadále mohla zůstati nájemnicí v jejím domě, čímž žalované bylo znemožněno, by krámu použila sama pro sebe pokud se týče pronajala jej výhodněji. Podle názoru odvolacího soudu nelze sice poměr mezi žalobcem a žalovanou podřaditi právně ustanovením občanského zákon nika o smlouvě o dílo, jak činí první soud, nýbrž ustanovením o smlouvě zmocňovací a námezdní, leč toto nazírání na věc nebude míti na výsledek sporu vlivu. Žalobce jako zmocněnec žalované měl podle § 1009 obč. zák., a podle předpisů advokátního řádu provésti svěřený mu úkol pečlivě a poctivě, a podle § 1012 obč. zák. jest zmocněnec povinen nahraditi zmocniteli veškerou škodu, kterou mu svým zaviněním způsobil. Ve spojení s ustanovením § 1299’ a 1300 obč. zák. jest povinnost advokáta jako zmocněnce k obstarávání převzatých věcí taková, že odpovídá i za nedopatření, kvalifikovaná v § 1299 obč. zák. Takovým nedopatřením je i nedostatek zvláštní píle a nedostatek odborných vědomostí. Zjistil-li první soud, že žalobce k příkazu žalované podal exekuční návrh, a není-li při tom ani sporné, že dříve, než tento návrh podal, ujistil se názorem soudce na věc, nelze mu vytýkati nedostatek zvláštním povoláním advokáta diktované péče. Vésti exekuci podle mimosoudní výpovědi jest možné, neboť mimosoudní výpověď — lze-li ji podle § 565, třetí odstavec, prokázati — rovná se svým účinkem výpovědi soudní a jest exekučním titulem (§ 1 čís. 18 ex. ř.). První soud výpověď považoval za titul exekuční, t. j. za řádnou výpověď mimosoudní, rekursní soud nepokládal projev žalované za zřetelnou výpověď a odepřel mu účinek výpovědi podle § 565 třetí odstavec c. ř. s., nejvyšší soud neobíral se otázkou, zda prohlášení žalované učiněné firmě B. lze míti za výpověď vůbec a nevykonatelnou zvláště, nýbrž potvrdil zamítnutí návrhu na povolení exekuce proto, že v návrhu nebylo způsobem v § 7 ex. ř. uvedeným prokázáno, že firma B. nevyhověla požadavkům v onom dopise (nevyhovění tomuto požadavku považuje za okamžité zrušení smlouvy ..) a že tím skutečně nastalo zrušení nájemní smlouvy. Tento nedostatek ušel tedy pozornosti nejen žalobce, nýbrž i prvého soudu, právnímu zástupci odpůrcovu, (který to nevytkl ve své stížnosti) i soudu rekursnímu. Nelze proto míti za to, že žalobce nevynaložil zvláštní, nikoli obyčejnou píli a pozornost, kterou mu ukládal poměr právního zástupce ke zmocnitelce. V této zjištěné skutečnosti nelze tudíž spatřovati zavinění, z kterého by byla žalovaná oprávněna požadovati náhradu škody, a odpírati z toho důvodu zaplacení útrat svého právního zastoupení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Soudy nižších stolic zjistily — a dovolací soud jest zjištěním tím vázán při právním posouzení věci — že žalobce podal exekuční návrh na vyklizení místností v domě žalované pronajatých firmě B. na výslovný příkaz žalované, pokud se týče jejího zmocněnce, že tento dostavil se do advokátní kanceláře žalobcovy a předložil tomuto připravený již exekuční návrh na vyklizení s příkazem, by návrh byl přepsán a okamžitě podán k soudu. Žalobci nelze, jak správně dovodil odvolací soud, vytýkati nedostatek zvláštní píle a pozornosti, když podle výslovného příkazu strany podal exekuční návrh na vyklizení a nikoliv žalobu na vyklizeni. I soud první stolice, který rozhodoval o exekučním návrhu, považoval mimosoudní výpověď za platný exekuční titul, rekursní soud nepokládal projev žalované v dopise ze dne 26. prosince 1926 za zřetelnou výpověď, a nejvyšší soud zaujal v té věci právní hledisko, že otázku, zda-li prohlášení žalované v uvedeném dopise lze pokládati za výpověď vůbec a za výpověď vykonatelnou zvláště, netřeba řešiti, neboť podle jeho názoru, i kdyby byla vykonatelnou výpovědí podle § 1 čís. 18 ex. ř., nebylo by zase ještě lze na jejím základě povoliti vnucené vyklizení najatých místností, poněvadž její závaznost byla závislá na tom, že vypovídaná strana neodstraní kamna, nezazdí díru do komína a nenahradí žalované 5.000 Kč, a poněvadž žalovaná nepodala důkazu o tom listinami podle § 7 ex. ř. Z toho plyne, že i soudy posuzovaly věc právně různě — soud prvé stolice dokonce povolil exekuci vyklizením najatých místností, a nelze proto žalobci vytýkati, že jako právní zástupce žalované ji neodradil, by nepodávala exekučního návrhu na vyklizení a že nepodal žalobu na vyklizení.