Čís. 11843.

Žaloba, v níž jest proti exekuci na základě soudního smíru namítáno, že smír nenabyl vůbec platnosti, poněvadž se podmínka, na níž platnost smíru závisela, nesplnila, není ani žalobou podle § 35 ex. ř., ani žalobou podle § 36 čís. 1 ex. ř.
Jest však na soudu, by uvažoval, zda nejde o žalobu podle některého jiného ustanovení zákona, zejména o žalobu podle § 39 čís. 5 ex. ř.
(Rozh. ze dne 1. září 1932, Rv I 665/31.)
Dlužnice podala proti přípustnosti exekuce povolené žalovanému vymáhajícímu věřiteli na základě smíru ze dne 4. října 1919 žalobu s námitkou, že smír nenabyl vůbec platnosti, poněvadž podmínka, na níž platnost smíru závisela, že totiž dovolatelka odevzdá žalované krycí směnku ve smíru popsanou; se nesplnila. Oba nižší soudy žalobu zamítly.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Podle tvrzení žaloby nejde ani o žalobu podle § 35 ex. ř., ani o žalobu podle § 36 čís. 1 ex. ř., jelikož žaloba podle § 35 ex. ř. předpokládá, že po vzniku platného exekučního titulu nastaly skutečnosti nárok zrušující nebo zastavující, žaloba podle § 36 čís. 1 ex. pak, že nenastaly skutečnosti rozhodné pro dospělost nebo vykonatelnost platného nároku, kdežto v souzeném případě žaloba uplatňuje, že exekučně vymáhaný nárok nevzešel, poněvadž smír, z něhož byl nárok ten odvozován, platnosti (účinnosti) vůbec nenabyl. Nižší soudy tedy nepochybily, uznavše, že tu není předpokladů pro žalobu podle § 35 pokud se týče § 36 čís. 1 ex. ř., pochybily však potud, pokud žalobu prostě zamítly, aniž se obíraly otázkou, zda nejde o žalobu podle některého jiného ustanovení zákona, zejména o žalobu podle § 39 čís. 5 ex. ř., ač bylo na nich, by uvažovaly, pod které ustanovení zákona jest podřaditi skutkový přednes žalobkyně, nejsouce vázány tím, jak strana právnicky hodnotila tento přednes. Tím, že se tak nestalo a že se nižší soudy důsledkem toho ani neobíraly otázkou věcné oprávněnosti, či neoprávněnosti uplatňovaných námitek, zůstalo řízení kusým a nezbylo proto, než vyhověti dovolání, zrušiti rozsudky obou nižších soudů a vrátiti věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozsoudil. Nejde-li o žalobu podle § 36 čís. 1 ex. ř., nebylo třeba řešiti otázku, zda dovolatelka pozbyla práva, napadat! povolení exekuce žalobou proto, že mohla uplatňovat! své námitky rekursem, a že tak neučinila. Tvrzení dovolatelky, že smír byl závislý na podmínce, že ona odevzdá žalované směnku, se ovšem nekryje s doslovem smíru, jenž mluví o tom, že tehdejší žalovaná strana »neodevzdá« zmíněnou směnku. Žalovaná naproti tomu zase tvrdí, že smír vůbec nebyl učiněn závislým na odevzdání směnky, nýbrž že odevzdání směnky bylo jen částí plnění smíru. Bude proto na procesním soudu, aby vyšetřil úmysl stran (§ 914 obč. zák.), by oprávněnost námitek dovolatelky mohla býti posouzena.

Citace:

č. 11843. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 101-102.