Čís. 12023.
Nekalá soutěž (zákon ze dne 15. července 1927, čís. 111 sb. z. a n.).
Předpokladem povolení prozatímního opatření k zajištění zdržovacího nároku jest, by osvědčeny byly právní skutečnosti, připouštějící možnost, že nárok ohrožené straně přísluší.
Jde o takovou skutečnost, pohrozil-li dodavatel nití některým svým odběratelům, že zastaví dodávky nití, nepodepíší-li revers, že nebudou ruské nitě kupovati a ve svých obchodech prodávati.
K námitce dodavatele, že šlo na jeho straně o nutnou a spravedlivou a proto také o přípustnou obranu, nelze přihlížeti, ježto by se tím předbíhalo rozhodnutí sporu.

(Rozh. ze dne 22. října 1932, R I 790/32.)
Podavši žalobu podle zákona proti nekalé soutěži navrhla žalobkyně, by jí bylo povoleno k zajištění jejího nároku ze žaloby pro nekalou soutěž proti žalovaným prozatímní opatření toho obsahu, že žalovaní jsou povinni rukou společnou a nerozdílnou zdržeti se jakýchkoliv činů a projevů, jimiž zakazují svým odběratelům odběr ruských nití, jakož i veškerých činů a projevů, směřujících ku provádění boykotu proti odběratelům ruských nití, a žalovaní nechť vyhoví ihned shora uvedenému příkazu, jinak jim soud uloží k návrhu strany žalující peněžitou pokutu a nařídí jim, by dali jistotu za škodu způsobenou dalším jednáním proti příkazu. Soud prvé stolice zamítl návrh žalobkyně na povolení prozatímního opatření, rekursní soud prozatímní opatřeni povolil. Důvody: Prvý soud, zamítnuv návrh žalobkyně na vydání zatímního opatření, vycházel z toho názoru, že postup žalovaných, v němž žalobkyně spatřuje nekalá jednání podle § 1 zák. o nekalé soutěži, nepřekročuje meze nutné obrany vzhledem k zhoubnému vlivu dovozu a prodeji ruských výrobků za ceny dumpingové a vzhledem k nedostatku ochrany tuzemského průmyslu a obchodu státem. Následkem toho nepokládal prvý soud nárok na zdržení se nekalého jednání za dostatečně osvědčený a zatímní opatření následkem nedostatku jeho předpokladů nepovolil. Tím však prvý soud rozhodl již ve věci samé. Prvý soud měl, rozhoduje o návrhu na vydání zatímního opatření, jen uvažovati o návrhu žalobkyně a o výsledcích osvědčovacího řízení, nesměl však hleděti k obranám a námitkám žalovaných, jež směřovaly proti žalobnímu nároku a dotýkaly se věci hlavní. Bylo tudíž, přihlížejíc k návrhu žalobkyně a k zjištěnému postupu žalovaných uvažovati o tom, zda jsou splněny předpoklady zatímního opatření podle § 381 ex. ř., aniž se smělo předbíhati rozhodnutí věci hlavní. K zamítnutí návrhu mohl podle právě řečeného přijití prvý soud,, kdyby byl na základě právě uvedených úvah pokládal za vyloučeno, že by mohlo býti. vyhověno žalobě, pokud se týče kdyby byl pokládal zamítnutí žaloby zdržovací na základě hořejších úvah jediné za možné. Této jistoty však, jak ještě bude prokázáno, tu není, neboť soudíc podle zjištěného postupu žalovaných a obsahu dopisů, jimi zaslaných, jak se jeví soudu na první pohled, bez projednání hlavní věci, není již předem vyloučeno, že soud, rozhoduje o žalobě, nedojde-li ještě k dalšímu přednesu a k dalším zjištěním, neuzná, že postup žalovaných spadá pod jednání proti dobrým mravům soutěže podle § 1 zák. o nekalé soutěži (čís. 8193, 9665 sb. n. s.). Podle návrhu žalobkyně jest nekalé jednání a postup žalovaných spatřovati v tom, že žalovaní ústně i písemně pohrozili některým odběratelům nití žalobkyně, že zastaví veškeré dodávky svých nití (žalovaných), nepodepíší-li písemný revers, že nebudou ruské nitě kupovati a ve svých obchodech prodávati, čímž žalobkyně, která obchoduje s ruskými nitěmi, jest ve své existenci těžce ohrožena, ježto její zákazníci upustí od dalšího odběru jejích ruských nití. Toto jednání, pokud se týče tento postup osvědčila žalobkyně korespondencí, z níž vysvítá, že žalovaní pohrozili odběratelům svých i ruských nití, že zastaví veškeré další dodávky, nepotvrdí-li tito odběratelé, že nepovedou již dále ruské nitě. Směřovalo tudíž jednání žalovaných očividně k odstranění nepohodlné soutěže pohrůžkou boykotu. Jest sice správné, že pohrůžka boykotern není o sobě a za všech okolností nekalým jednáním, ale v souzeném případě bylo používáno této pohrůžky k tomu, by odběratelé výrobků žalobkyně a žalovaných byli tímto způsobem donuceni k tomu, by výrobky, se kterými obchodovala žalobkyně, již nekupovali a byli získáni jen pro odběr výrobků žalovaných. Nemůže býti pochybnosti, že se zjištěným postupem žalovaní, nepřihlíží-li se k jejich obranám a námitkám, jež se týkají věci hlavní a ke kterýmž při rozhodování o zatímním opatření nelze bráti zřetel, dostali v rozpor s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým poškoditi soutěžitele, t. j. obchodníky s ruskými nitěmi, k nimž patří žalobkyně jako majitelka generálního zastoupení ruských nití‘(§ 1 zák. o nekal, soutěži). Je tudíž nepochybné, že soud na základě těchto skutečností nemohl míti za vyloučeno, že by mohlo býti žalobě zdržovací vyhověno. Z toho důvodu nemohl soud dojiti k zamítnutí návrhu na vydání zátímního opatření, nemaje nárok žalobní za dostatečně osvědčený. Jest dále § 381 ex. ř.; i na tuto otázku jest odpovědět! kladně. Je samozřejmé, že by dalším pokračováním v postupu žalovaných, jak byl shora osvědčen, mohlo vždy více odběratelů ruských nití boykotem žalovaných býti donuceno k tomu, by již ruské nitě od žalobkyně nekupovali, čímž by žalobkyně byla velmi těžce ve své existenci poškozena i ohrožena. Jest tudíž navrženého zatímního opatření třeba, by byla odvrácena hrozící nenahraditelná škoda (§ 381, čís. 2 ex. ř.).
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu firmy Sch. a zamítl co do této žalované návrh na vydání prozatímního opatření; dovolacímu rekursu ostatních žalovaných vyhověl částečně a změnil napadené usnesení v ten způsob, že tito žalovaní jsou povinni rukou společnou a nerozdílnou zdržeti se jakýchkoliv činů a projevů, jimiž zakazují svým odběratelům odběr ruských nití, pod podmínkou, že žalobkyně dá za všechny újmy žalovaným tím působené jistotu, složiť 30000 Kč u soudu šekovým výplatním lístkem; než bude vykázáno, že jistota byla dána, nepočne se s výkonem opatření; jinak zůstává usnesení rekursního soudu, z něhož se vypouští věta »jakož i veškerých činů a projevů směřujících ku provádění boykotu proti odběratelům ruských nití«, nezměněno.
Důvody:
V zásadě posoudil rekursní soud věc správně. Jde zatím jenom o prozatímní opatření, k němuž dostačí, by uplatněný a ohrožený nárok byl osvědčen, to jest, by osvědčeny byly právní skutečnosti, připouštějící možnost, že nárok ohrožené straně přísluší. Takovou skutečností je v souzeném případě, že žalované firmy ústně i písemně pohrozily některým odběratelům nití žalobkyně, že zastaví dodávky svých nití, nepodepíší-li revers, že nebudou ruské nitě kupovati a ve svých obchodech prodávat!. I kdyby šlo jen o obranu na straně žalovaných, lze přece jen míti za to, že jednání žalovaných směřovalo k odstranění nepohodlné soutěže nátlakem na odběratele a že si tím žalované firmy v hospodářském styku chtějí zjednati přednost na úkor žalobkyně, že tedy jde o jednání, které by mohlo býti v rozporu s dobrými mravy soutěže. To stačí k opodstatnění návrhu na prozatímní opatření a k tomu, aby mu bylo vyhověno, pokud ovšem jednání takové u té které žalované je osvědčeno. V této příčině jest dáti za pravdu žalované firmě Sch., že z korespondence, které se dovolává napadené usnesení, není patrno, že se i tato žalovaná takového jednání dopustila. Proti ní není nárok zdržovací osvědčen, pročež bylo dovolacímu rekursu vyhověti. K námitkám ostatních žalovaných, že šlo na jejich straně o nutnou a spravedlivou, proto také přípustnou obranu, a že proto jejich jednáním dobré mravy soutěže nebyly, porušeny, nelze přihlížeti, protože by se předbíhalo rozhodnutí sporu. Jenom, kdyby věc od samého počátku byla tak jasná, že by již nyní bylo patrno, že již podle skutkového děje žaloby uplatňovaný nárok zdržovací žalobkyni nepřísluší a že tudíž spor nemůže dopadnouti jinak než Namítnutím žaloby, bylo by návrh na prozatímní opatření zamítnouti. Tomu však'v souzeném případě tak není. Dovolacímu rekursu těchto žalovaných bylo však vyhověti, pokud jde o příkaz, by se žalovaní zdrželi také .»veškerých činů a projevů směřujících k provádění boykotu ruských nití proti odběratelům ruských nití«, jednak proto, že k účinné ochraně žalobkyně stačí zatím již to, co bylo žalovaným, uloženo v první větě, jednak i proto, že zákaz obsažený v druhé větě o provádění boykotu je ve svém významu i rozsahu široký a neurčitý, a bylo tedy tuto větu vyloučiti. Se zřetelem k povaze případu bylo podle § 390' ex. ř. k ochraně zájmů žalovaných uloženo žalobkyni složití přiměřenou jistotu, ač zdržovací nárok byl osvědčen.
Citace:
č. 12023. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 373-376.