Čís. 11854.Byl-li v době rozsudku prvého soudu již v účinnosti vyživovací zákon ze dne 16. prosince 1930, čís. 4 sb. z. a n. na rok 1931, jest použíti jeho ustanovení na posouzení sporu, třebaže žaloba o plnění výživného byla podána před nabytím účinnosti zákona. (Rozh. ze dne 2. září 1932, Rv I 757/32). Žalobě o uznání nemanželského otcovství a o placení výživného procesní soud prvé stolice rozsudkem ze dne 11. července 1931 vyhověl. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech:Pokud jde o důvod nesprávného právního posouzení věci podle čís. 4 § 503 c. ř. s., je sice pravda, že účinnost alimentačního zákona ze dne 16. prosince 1930, čís. 4 sb. z. a n., který byl vyhlášen dne 26. ledna 1931, počala podle § 4 zák. čís. 139/1919 teprve dnem 25. února 1931, kdežto souzená žaloba byla u soudu podána již 17. prosince 1929 a nemohla tedy bytí opřena o zákon, který tehdy ještě v platnosti nebyl. Avšak v době, kdy byl vynesen rozsudek soudu prvé stolice, byl onen zákon již v platnosti a odvolací soud postupoval proto správně, použiv jeho ustanovení na zjištěný stav věci. Zásada, že nemajetnost a nezaměstnanost nezbavují nemanželského otce povinnosti k výživě dítka, je-li schopen ku práci a k výdělku, a že jest v takovém případě na něm, by si podle svých výdělečných schopností jakýmkoli dovoleným způsobem opatřil prostředky, by mohl dostáti zákonem, mu uloženému závazku k dítěti, byla ostatně soudní praxí v souladě se zákonem (§ 166 obč. zák.) uznána již před účinností alimentačního zákona, v němž došla jen zvláštního důrazu (§ 1, 8 tohoto zákona) a nižší soudy tedy již z tohoto důvodu nepochybily, uznavše žalovaného přes jeho nemajetnost a dočasnou nezaměstnanost za povinna k výživě dítěte.