Čís. 11899.

Tvrdí-li žalobce v žalobě, že mu přísluší proti žalovanému pohledávka v určité výši, od níž odpočítává vzájemnou pohledávku žalovaného a žaluje o zaplacení zbytku, jde o případ § 55, třetí věta, j. n.
(Rozh. ze dne 16. září 1932, R II 136/32.)
Žalobou, zadanou na okresním soudě, domáhal se žalobce zaplacení 4941 Kč 80 h, vzdav se částky 697 Kč 80 h, která mu z celkové pohledávky 5639 Kč 60 h ještě příslušela, a odůvodnil toto vzdání se srážkou vzájemné pohledávky žalovaného. Soud prvé stolice vyhověl námitce věcné nepříslušnosti a odmítl žalobu. Rekursní soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti. Důvody: To, že se žalobce zřekl nároku nad 5000 Kč, mělo podle § 237 čtvrtý odstavec c. ř. s. v zápětí, že co do vyšší peněžité částky, kterou žalobce neuplatňuje, žaloba již vůbec nemůže býti podána a že zažalovaný zbytek již není součástí věcné příslušnosti, nýbrž jest přihlížeti jen k uplatňované pohledávce 4941 Kč 80 h (§ 41 j. n.). Bez významu jest i hmotněprávní účinek toho, že se žalobce vzdal části pohledávky, pokud jde o otázku, jaký význam má jednostranné a druhou stranou nepřijaté provedení započtení. Nemůže proto dojíti k novému uplatnění zbytku 697 Kč 80 h, čemuž má právě býti zabráněno předpisem § 55 j. n. (rozh. čís. 6002 sb. n. s.).
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rozhodnutí čís. 6002 sb. n. s., jehož se rekursní soud dovolává, a v němž byla vyslovena zásada, že, vzdá-li se žalobce v žalobě, zadané na okresním soudě, pohledávky, pokud převyšovala 5000 Kč, jest pro žalobu věcně příslušným okresní soud, nehodí se na souzený případ. Skutkový děj onoho rozhodnutí byl ten, že se žalobce již v žalobě zřekl svého nároku nad 5000 Kč, prohlásiv, že se k vůli příslušnosti okresního soudu vzdává což jest nad 5000 Kč. V souzeném případě však domáhá se žalující strana zaplacení částky 4941 Kč 80 h jakožto přebytku, vyplývajícího ze srovnání pohledávek, které příslušejí oběma stranami navzájem. Žalující strana tvrdí, že ji přísluší proti žalovanému pohledávka ve výši 5639 Kč 60 h, od této pohledávky odpočítává vzájemnou pohledávku žalovaného 687 Kč 30 h a žaluje o zaplacení zbytku. Případ jest posouditi podle třetí věty § 55 j. n., podle níž nerozhoduje zažalovaný přebytek, nýbrž celá žalobcova pohledávka 5639 Kč 60 h, jíž se dovolává k odůvodnění žádaného přebytku. Vzájemná pohledávka žalovaného, kterou žalobce anticipando kompensoval, nepřichází při stanovení hodnoty žalobního nároku vůbec v úvahu. Platí tu totéž, jako kdyby byl žalovaný proti žalobcově pohledávce namítl vzájemnou pohledávku. Ustanovením třetí věty § 55 j. n. má býti věřiteli znemožněno, by si sám podle své vůle určil věcnou příslušnost tím, že by si již v žalobě odpočetl vzájemné pohledávky žalovaného.

Citace:

č. 11899. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 182-183.