Čís. 12108.Má-li dlužník kromě nynějšího služebního platu ještě roční důchod nezabavitelný podle § 46 zákona ze dne 21. února 1929, čís. 26 sb. a n., jest tento roční důchod čítati do existenčního minima, jež musí povinnému podle § 1 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n., zůstati za všech okolností volným. (Rozh. ze dne 18. listopadu 1932, R I 934/32.) K vydobytí vykonatelné pohledávky 1400 Kč povolil soud prvé stolice exekuci zabavením důchodů, jež prý má dlužník jako hajný u zaměstnavatele, Emila K-a, záležejících jednak z naturalií, jednak z hotových peněz ročně 3000 Kč, a přikázáním zabavených důchodu k vybrání až do výše vykonatelného pohledávání. Rekursní soud změnil napadené usnesení v ten způsob, že se zabavení a přikázání k vybrání důchodů, které má povinná strana jako hajný zaměstnavatele Emila K-a, vztahuje jen na jednu třetinu těchto důchodů a ze povinné straně přes zabaveni musí zůstati z úhrnu těchto platů volným roční příjem 6000 Kč. Důvody: Rekurs jest opodstatněn, neboť soud prvé stolice, povoliv exekuci v plném rozsahu, neposoudil věc s právní stránky správně. Podle ustanovení zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n. a zákona ze dne 2. července 1924, čís. 177 sb. z. a n. jsou vyňaty ze služebních platů osob zaměstnaných ve službách veřejných i soukromých jakéhokoliv druhu pro pohledávky nemající výsady, dvě třetiny těchto platů s tím dalším obmezením, že straně povinné musí z úhrnu platů těch zůstati volným roční příjem 6000 Kč. Zákon nerozeznává, zda povinná strana má snad ještě jiný příjem, na př. výslužné neb pod. a dovoluje zabavení služebních platů bezvýhradně jen za podmínek v zákoně shora citovaném uvedených. I když tedy strana povinná má snad ještě výslužné placené jí Úřadovnou A Všeobecného pensijního ústavu v Praze, nemůže okolnost ta ospravedlniti návrh vymáhající strany na povolení exekuce na jeho služební platy jako hajného bez obmezení v hořejším zákoně uvedeného.Nejvyšší soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že z něho vynechal slova: a že povinné straně přes zabavení musí zůstati z úhrnu těchto platů volným roční příjem 6000 Kč; po této stránce obnovil usnesení prvního soudu.Důvody:Podle § 1 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 2. července 1924, čís. 177 sb. z. a n. lze ze služebních platů osob zaměstnaných ve službách veřejných i soukromých exekucí zabaviti jen třetinu, vždy však tak, že musí dlužníku zůstati volným roční příjem 6000 Kč, a podle § 2 těchže zákonů platí totéž o výslužném s tím jen rozdílem, že volných musí zůstati dlužníku ročně 4000 Kč. Podle § 46 zákona ze dne 21. února 1929, čís. 26 sb. z. a n. o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, mezi něž podle § 1 odst. (1) čís. 6 a) jest čítati i hajné, jest přípustné zabavení nároků pojištěnců jen potud, pokud stalo se k úhradě zákonného výživného, nebo k úhradě záloh jmenovaných pod čís. 2 uvedeného paragrafu, o něž v souzeném případě nejde. Podle exekučního návrhu a podle exekučních spisů přísluší povinnému od Všeobecného pensijního ústavu v Praze, jako bývalému lesnímu hajnému panství v L., roční důchod 6786 Kč, který jest pro vymáhanou pohledávku nezabavitelný, takže dlužníku zůstává volným více, než činí existenční minimum 6000 Kč. Dlužník je nyní zase ve službách nynějšího majitele velkostatku v L., E. K-a jako hajný a pobírá plat v naturaliích a v hotových penězích v hodnotě ročních 3000 Kč. Pro posouzení přípustnosti objemu exekuce na nynější služebný plat povinného jest přihlédnouti k tomu, že invalidní důchod 6786 Kč, jenž dlužníku přísluší, jest vlastně jakousi náhradou výslužného, jest důchodem zajišťujícím dlužníku nezpůsobilému k povolání existenční minimum právě tak jako výslužné, odbytné atd., a proto jest sčítati oba druhy platů, takže dlužník pobírá podle toho ročně 9786 Kč, z nichž jest podle § 46 zák. čís. 26/1929 nezabavitelných 6786 Kč. Podle doslovu a ducha zákonů svrchu zmíněných jest částku 6786 Kč čítati do existenčního minima, jenž musí zůstati dlužníku za všech okolností volné; nelze proto, jak míní rekursní soud, z nynějšího služebního platu dlužníkova vypočítati existenční minimum zvláště, tak, že by tu byla dvě existenční minima 6786 Kč a 6000 Kč, úhrnem 12786 Kč, (srov. nález 5299 sb. n. s.). To by neodpovídalo duchu zákona. Jest přisvědčiti stěžovateli, že nebylo úmyslem zákonodárcovým, by dlužník požíval současně výhody obou zákonů, i zákona čís. 314/1920, pokud se týče zákona čís. 177/1924, i zákona čís. 26/1929 v míře neztenčené, by měl takto dvě existenční minima, by u něho byly z exekuce vyjmuty platy 9786 Kč, po případě, kdyby jeho plat od Emila K-a činil více než 6000 Kč, aby z exekuce bylo vyjmuto 12786 Kč. Nebylo by tedy spravedlivým uznati, že z nynějšího platu u Emila K-a lze mu zabaviti jen třetinu platu tak, že 6000 Kč mu musí zůstati volným, a mimo to, že má pobírati nezkrácený důvod 6786 Kč jako rentu invalidní a starobní.