Čís. 12027.Projev státu zastoupeného státním úřadem statistickým, jímž má býti uzavřena sprostředkovatelská smlouva k obstarání místností pro státní úřad statistický, může se stáli jen písemně.Zmocnění uzavříti smlouvu nájemní neobsahuje v sobě i zmocnění uzavříti smlouvu sprostředkovatelskou s ni související. Lhostejno, zda se zmocněni týkalo nájmu určitých místností, či jen místností vhodných.(Rozh. ze dne 22. října 1932, Rv I 1348/32.)Žalobce sprostředkoval pro Státní statistický úřad pronájem místností za ročních 1115000 Kč. Žalobou, o niž tu jde, domáhat se jako koncesovaný sprostředkovatel ha československém státu zaplacení provise 309825 Kč. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:Odvolací soud zamítl žalobní nárok, poněvadž nedošlo mezi žalobcem a žalovaným státem k platné šmlouvě sprostředkovatelské, ano nebylo tu projevu souhlasné vůle obou stran, poněvadž jednak projev státu, zastoupeného slátním úřadem statistickým, podle povahy věci, zvláště též vzhledem k potřebě úřední evidence, se může stati jen písemně, jednak, poněvadž jednající úředníci nebyli zmocněni ministerstvem' veřejných prací, jež jest kompetentním k obstarávání místností pro státní úřady, uzavřití smlouvu sprostředkovatelskou. Onen právní názor byl vysloven již tímto nejvyšším soudem v rozhodnutí čís. 4853 sb. n. s., na které se poukazuje. Dovolatel sám praví, že. jest zcela správné, když se při záležitostech správních, to jest veřejno-právních, vyžaduje písemný projev úřadu k dotyčnému úkonu správnímu, že však pro obor práva, soukromého je toto stanovisko zákonem neodůvodněné. Přehlíží však, že i při smlouvách, které spadají do oboru práva soukromého, vystupuje stát jako smluvník. buď jako orgán veřejné správy, buď jako majitel nemovitosti nebo provozovatel obchodního nebo průmyslového podniku. Jen v tomto případě je na rovni jiným osobám, kdežto v onom vystupuje jako nositel impéria (srovnej rozhodnutí čís, 7247 sb. n. s.). Nemůže býti o tom pochyby, že služba státní statistiky, k níž podle zákona ze dne 28. ledna 1919', čís. 49 sb. z. a n. jako výkonný orgán povolán jest státní úřad statistický, spadá do oboru veřejné správy. Když úřad ten předsevezme úkon, sloužící k provedení úkolu jemu svěřeného, jako opatření úředních místností, vystupuje jako orgán veřejné správy, a jest proto jeho způsobilost býti smluvníkem posuzovati podle této jeho povahy. Nebylo proto třeba, by to vyslovil zvláštní zákon. Jest ovšem bez významu, zda v jiných případech státní úřady uznávaly závaznost smluv, jinak uzavřených. Okolnost, že smlouva, o kterou žalobní nárok jest opřen, není zvlášť zákonem upravena, jest nerozhodná, poněvadž i pro takovou smlouvu platí všeobecné předpisy o smlouvách, tedy i požadavek projevu souhlasné vůle stran. Není tedy třeba s ostatními vývody, které dovolatel v té příčině uplatňuje, se zabývati. Z hořejší úvahy plyne také, že ke smlouvě se státem nemohlo dojíti ani konkludentními činy státního úřadu statistického nebo jeho úředníků. (Srovnej rozhodnutí 7247 sb. n. s.) Pokud se týče druhého právního názoru, jest jen podotknouti, že dovolatelovo tvrzení, že zmocnění uzavříti smlouvu nájemní obsahuje v sobě i zmocnění uzavříti smlouvu sprostředkovatelskou, s ní související, poněvadž bez ní nemůže dojiti ani k oné smlouvě, jest očividně bezpodstatné. Je též bez významu, zda se zmocnění týkalo najmutí již určitých místností, či jen vhodných. Neboť plná moc platí jen pro právní jednání, v ní uvedené, a pro jednání, kterého k tomuto právnímu jednání jest nutně zapotřebí, což o použití sprostředkovatele nelze říci. Marně odvolává se dovolatel na zásadu poctivosti a víry v právním jednání. Neboť ta by přicházela v úvahu při výkladu smlouvy. Když však ke smlouvě nedošlo, nemůže o ní býti řeči. Ani z ustanovení § 879 prvý odstavec obč. zák. nemůže dovolatel nic s úspěchem, vyvozovati, poněvadž, kdyby smlouva byla nicotná, padal by tím právní důvod, o který svůj nárok opírá.