Čís. 12030.
Pro dávku z majetku a z přírůstku na majetku (zákon ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 sb. z. a n.), třebaže byla uložena dočasnému držiteli fideikomisárniho jmění, lze zatížiti i jmění fideikomisární tak, by jmění to neslo poměrnou část dávky. Navržena-li k vydobytí této dávky exekuce vnuceným vkladem zástavního práva na fideikomisárních nemovitostech, aniž z návrhu plyne, že jde o dávku vypadající na fideikomisární jmění, lze vnucený vklad zástavního práva povoliti jen bez újmy práv substitučních čekatelů.
K vydobytí daně pozemkové uložené držiteli fideikomisárniho jmění lze povoliti vnucený vklad zástavního práva na fideikomisárních nemovitostech jen bez újmy práv substitučních čekatelů.
(Rozh. ze dne 27. října 1932, R I 791/32.)
Soud prvé stolice povolil státu k vydobytí dávky z majetku a z přírůstku na majetku a daně pozemkové, exekuci vnuceným zřízením zástavního práva na velkostatku O., na němž byla poznamenána svěřenská substituce. Rekursní soud vyhověl rekursu dlužníka a opatrovníka substituce a nenarozeného potomstva potud, že povolil exekuci vnuceným zřízením zástavního práva bez újmy váznoucích práv substitučních čekatelů. Důvody: Na velkostatku O. jest poznamenána svěřenská substituce. Jest tudíž vlastnické právo nynějšího vlastníka, povinného, časově omezeno, takže má jen právní postavení poživatele (§ 613 obč. zák.). Ježto exekucí má vymáhající strana dosíci uspokojení své pohledávky jen ze jmění dlužníka a exekuce vnuceným vkladem zástavního práva bez dalšího omezení zasáhla i práva svěřenských substitutů, bylo lze povoliti navrženou exekuci jen s dodatkem »bez újmy práv substitučních čekatelů«. Názor stížnosti, že na statek zatížený substitučním svazkem lze vésti exekuci jen vnucenou správou nebo vnuceným zřízením práva zástavního, souhlasí-li substituti, není správný, a není správný ani názor stěžovatelův, že exekuce měla býti vůbec zamítnuta (Neumannův komentář k §§ 88, 89 ex. ř.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele.
Důvody:
Dovolací rekurent se brání proti doložce »bez újmy práv substitučních čekatelů«, kterou rekursní soud, omezuje tak exekuci, připojil k povolení exekuce vnuceným zřízením práva zástavního pro dávku z majetku a z přírůstku na majetku a pro pozemkovou daň na velkostatku O., zatíženém fideikomisární substitucí. Leč brání se neprávem. Pokud dovolací rekurent proti doložce uvádí, že výhrada doložkou stanovená a o ustanovení § 613 obč. zák. o právech předního dědice se opírající vůbec neplatí, pokud se týče že jí použiti nelze, jde-li, jak tomu je v projednávaném případě o závazky veřejnoprávní, nelze s názorem tím v jeho všeobecnosti souhlasiti, neboť není proň v zákoně opory. Záleží na povaze veřejnoprávního-závazku, pokud se týče na předpisech závazku toho se týkajících. Ohledně dávky z majetku a z přírůstku na majetku, i když se ukládá dočasnému držiteli majetku (§§ 2, 7, 54 zákona čís. 309/1920) jako jeho osobní povinnost, dopouští zákon (§ 55 odstavec osmý), protože jde o dávku v podstatě kmen majetku postihující, že lze pro dávku použiti a zatížiti i jmění fideikomisní, a to tak, by jmění to neslo poměrnou část dávky. Nebylo tudíž překážky, by, nebyla povolena exekuce pro dávku bez výhrady, avšak bez výhrady jen potud, pokud se dávka týkala jmění fideikomisární substitucí stiženého a na jmění to vypadala. Že jde o takovou dávku, pokud se týče o její část na fideikomisární jmění vypadající, musilo býti soudu exekuci povolujícímu vzhledem k poznámce substituce doloženo, což se však nestalo, z výkazu nedoplatku to bezpečně nevyplývá, takže rekursní soud nepochybil, když onu doložku odpovídající ustanovení § 613 obč. zák. (Sb. n. s. 4500, 5052, 6412) k povolení exekuce připojil a tak exekuci omezil. Co se týče nedoplatků pozemkové daně, není ustanovení (zákon čís. 76/1927), že nemovitost, jíž se daň týče, všeobecně za tuto daň ručí. Zákon stanoví jen pro případ vnucené správy nebo exekučního prodeje přednostní zástavní právo na zavazené nemovitosti pro dvouleté (tříleté) nedoplatky pozemkové daně. Jinak lze dobýti zástavního práva pro daň pozemkovou proti držiteli nemovitosti daní povinnému (§ 95 zákona čís. 76/1927), pokud mu nemovitost patří. Protože daní povinnému patří velkostatek O. jen v rozsahu obmezeném podle § 613 obč. zák., bylo lze povoliti navrženou exekuci s omezením tomu odpovídajícím. Doložka, pokud se týče výhrada rekursním soudem připojená je tedy i co' se týče pozemkové daně odůvodněna.