Authors:
= Váž. civ., 14 (1932), sv. 2
PDF

Čís. 11954.


Předkupní právo nelze bez zvláštní úmluvy vykonati i při převodu nemovitosti smlouvou o doživotním důchodu. Přechází tu ovšem jako knihovní břímě na nabyvatele.
(Rozh. ze dne 6. října 1932, R II 377/32.) Na nemovitosti, o niž tu jde, bylo vloženo podle trhové smlouvy ze dne 7. března 1923 předkupní právo pro manžele Emila a Annu M-ovy. Notářským spisem ze dne 25. ledna 1932 postoupila vlastnice A-ová nemovitost manželům T-ovým za placení ročního důchodu 6000 Kč po dobu postupitelčina vdovství. Žádosti manželů T-ových, by bylo pro ně vloženo na nemovitosti vlastnické právo, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud knihovní žádost zamítl. Důvody: Knihovně zapsané předkupní právo jest právem věcným, kterým vlastnice nemovitosti A-ová jest omezena ve volném nakládání s nemovitostí. Pokud navrhovatelé způsobem, předepsaným v knihovním zákoně neprokázali, že tato skutečnost, jež volné nakládání A-ové podle knih omezuje, přestala, nelze jejich žádosti o vklad převodu vlastnického práva k nemovitosti vyhověti (sb. nejv. soudu čís. 9304).
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Podle § 1078 obč. zák. nelze předkupní právo bez zvláštní úmluvy vztahovati na jiné způsoby zcizení, než na koupi. Rekursní soud nepřihlížel k tomuto ustanovení § 1078 obč. zák., neboť v souzeném případu ve smlouvě trhové ze dne 7. března 1923, kterou pro Emila a Annu M-ovy právo předkupní podle §§ 1072 až 1079 obč. zák. k pozemku bylo zřízeno, není zvláštní úmluvy, že se právo předkupní vztahuje na jiné způsoby zcizení, než na koupi, a smlouva, kterou A-ová dne 25. ledna 1932 uzavřela se stěžovateli notářským spisem, jest nejen označena jako smlouva o doživotním důchodů, nýbrž zahrnuje v sobě všechny znaky smlouvy o doživotním důchodu podle § 1284 obč. zák., jak z jejího obsahu je zřejmo. Není tudíž smlouva ta smlouvou kupní a, jelikož není zvláštní úmluvy, podle níž by bylo předkupní právo vztahovati i na jiné způsoby zcizení, než na koupi, nemůže při převodu podle řečené listiny býti předkupní právo vůbec vykonáno. Přechází jako knihovní břímě na nabyvatele, což ve smlouvě ze dne 25. ledna 1932 výslovně stanoveno. Rekursní soud neprávem zamítl knihovní žádost z důvodu, že žadatelka neprokázala způsobem předepsaným v knihovním zákoně, že zaniklo věcné právo omezující A-ovou ve volném nakládání s pozemky. Rozhodnutí čís. 9304 sb. n. s., na které se rekursní soud odvolává, předpokládá, že jde o smlouvu kupní nebo, že jest splněna podmínka vytčená v § 1078 obč. zák. (viz rozhodnutí nejv. s. čís. 6262 a 10163 sb. n. s.).
Citace:
č. 11954. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 251-252.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).