Čís. 11889.

Byla-li proti žalobě zadané na krajském soudě vznesena námitka věcné a místní nepříslušnosti, ježto prý jde o spor, pro nějž jest příslušným pracovní soud (pracovní oddělení okresního soudu), dovolaný krajský soud pak žalobu odmítl pro věcnou nepříslušnost v době, kdy příslušné oddělení pro pracovní spory ještě nezahájilo svou činnost, rekursní soud však uznal příslušnost dovolaného krajského soudu, jest dovolací rekurs co do námitky věcné nepříslušnosti nepřípustný (§ 45 j. n.), co do námitky místní nepříslušnosti neodůvodněný, ježto místní příslušnost souvisí tu nerozlučně s věcnou příslušností.
(Rozh. ze dne 15. září 1932, R II 256/32.)
Proti žalobě, zadané na krajském soudě v U., vznesl žalovaný námitku místní a věcné nepříslušnosti, ježto prý jde o spor, pro nějž jest příslušným soud pracovní, pokud se týče pracovní oddělení okresního soudu v Z. Soud prvé stolice usnesením ze dne 16. dubna 1932 vyhověl námitce věcné a místní nepříslušnosti a odmítl žalobu. Rekursní soud zamítl námitku věcné a místní nepříslušnosti a uložil prvému soudu, by, pomina důvod odmítnutí žaloby, o ní dále jednal.
Nejvyšší soud dovolací rekurs v otázce věcné nepříslušnosti odmítl, v otázce místní nepříslušnosti mu nevyhověl.
Důvody:
V souzené věci byla vznesena námitka místní a věcné nepříslušnosti krajského soudu v U., ježto prý jde o spor, pro nějž jest příslušný soud pracovní, pokud se týče pracovní oddělení okresního soudu v Z. Napadenou částí usnesení rekursního soudu byla tato námitka zamítnuta a krajský soud v U. byl takto uznán věcně příslušným ku projednání sporu. Podle § 45, prvý odstavec, j. n. nelze napadati rozhodnutí sborového soudu prvé stolice o jeho předmětné příslušnosti z důvodu, že pro spor jest odůvodněna příslušnost některého jiného sborového soudu nebo některého okresního soudu. To platí i tehdy, když o příslušnosti sborového soudu rozhodl soud druhé stolice, neboť jeho rozhodnutí nastupuje na místo usnesení sborového soudu prvé stolice, nahražujíc jeho výrok, k němuž by bylo došlo, kdyby byl prvý soud nazíral na věc správně (viz rozhodnutí čís. 282, 3145, 5056, 7006, 11311 sb. n. s.). V souzeném případě jest míti na pamětí, že usnesení soudu prvé stolice bylo vydáno dne 16. dubna 1932, že však oddělení pro pracovní spory u okresního soudu v Z., mohlo podle vyhlášky ministra spravedlnosti ze dne 17. března 1932, čís. 44 sb. z. a n. zahájiti svou činnost teprve od 1. září 1932 a že podle § 42 zákona ze dne 4. července 1931, čís. 131 sb. z. a n. spory uvedené v §§ 1 a 2 téhož zákona, pokud není pro soudní okres zřízen pracovní soud aneb oddělení pro spory pracovní, náležejí k věcné příslušnosti okresních soudů. Rozhodnutím rekursního soudu bylo tedy v podstatě uznáno, že pro spor není odůvodněna věcná příslušnost soudu okresního, nýbrž sborového soudu prvé stolice, a jest tu proto použíti předpisu § 45, prvý odstavec, j. n. Z toho plyne, že rozhodnutí rekursního soudu o věcné příslušnosti krajského soudu v U. není odporovatelné a dovolací rekurs bylo v tomto bodě jako nepřípustný odmítnouti. Otázka místní příslušnosti souvisí tu nerozlučně s otázkou příslušnosti věcné, takže, bylo-li rozhodnuto pravoplatně o této, jest tím rozřešena i ona. V tomto směru jest sice dovolací rekurs přípustný, ale nemohlo mu býti vyhověno.

Citace:

č. 11889. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 168-169.