Čís. 11815.Ustanovení § 180 nesp. říz., podle něhož, objeví-li se po odevzdání dědictví poslední vůle, nemá se projednávati pozůstalost znovu, nýbrž osobám, které by mohly nabýti práv z této poslední vůle, jest volno sporem se jich domáhati, — má na mysli pravoplatné odevzdání pozůstalosti. Objeví-li se poslední vůle před pravoplatným odevzdáním pozůstalosti, jest pozůstalostní řízení obnoviti a při pokračování v něm přihlížeti k poslední vůli nově objevené.(Rozh. ze dne 1. července 1932, R I 448/32.)Po projednání a odevzdání pozůstalosti Marie V-ové, jež dle úmrtního zápisu zemřela bez zanechání poslední vůle, doručena byla soudu poslední vůle zesnulé Marie V-ové, v niž universálním dědicem jmenován ústav slepých dívek. První soud, prohlásiv poslední vůli, vydal usnesení, jímž oznamuje, že bude nutno projednati pozůstalost znovu, a dal peněžnímu ústavu, v němž jsou uloženy peníze pozůstalosti, příkaz, by nikomu bez svolení soudu vklady nevyplácel. Toto své usnesení první soudce k stížnosti zákonné dědičky Josefy Š-ové odvolal usnesením ze dne 23. února 1932, zrušil zákaz výplaty vkladů, a o nalezené poslední vůli zpravil osoby, kterým by z ní mohla vzejíti práva s tím, že mají na vůli, by svým právům zjednaly platnost pořadem práva. Útulna slepých dívek přihlásila se pak k pozůstalosti z poslední vůle a podala současně stížnost do usnesení prvního soudu, v níž vytýkala, že prý odevzdací listina nenabyla v době, kdy nalezena byla poslední vůle, právní moci a že mělo proto býti pokračováno v projednávání pozůstalosti. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Názoru rekurentky nelze přisvědčiti. Podle § 180 nesp. říz. nenastává nové projednání pozůstalosti, když se po odevzdání pozůstalosti najde. poslední vůle. Otázka, zda je odevzdací listina v právní moci čili nic, jest lhostejná, neboť soud, projednav pozůstalost a vydav odevzdací listinu, není oprávněn odevzdací listinu zrušovati z úřadu. Z toho je patrno, že nezáleží na tom, zda poslední vůle nalezena byla před právní mocí odevzdací listiny, či až později, a že jest rozhodné, zda v době, kdy dojde na soud nová přihláška, jest odevzdací listina v právní moci. Odevzdací listina doručena byla dědičce Josefě Š-ové dne 26. ledna 1932. Přihláška Útulny slepých dívek došla na soud dne 11. března 1932, tedy dávno po uplynutí rekurshí lhůty. Poněvadž odevzdací listina je v právní moci, nelze podle § 180 nesp. říz. projednávali pozůstalost znovu. Jestliže tedy první soud, jak praví, nemaje po ruce spisy, nejprve z opatrnosti vydal zákaz výplaty vkladů »protože se nalezla poslední vůle a bude nutno projednali pozůstalost znovu« a pak toto opatření zrušil pokud se týče odvolal, je stížnost do tohoto posléz uvedeného rozhodnutí bezdůvodná, poněvadž rozhodnutí odpovídá zákonu (§ 180 nesp. říz.). Není tu místa pro odkázání na pořad práva z důvodů odporujících si přihlášek podle § 126 nesp. říz., neboť takovýchto přihlášek v době, kdy napadené usnesení bylo vydáno, tu nebylo. Jakmile je pozůstalost pravoplatně odevzdána, nelze ani nové dědické přihlášky na soud přijímali. Dědic, dovolávající se nalezené poslední vůle a silnějšího dědického důvodu, nemá k nabytí pozůstalosti jiné cesty, než žalobu podle § 823 obč. zák. (hereditatis petitio) a § 180 nesp. pat.Nejvyšší soud obnovil projednání pozůstalosti po zesnulé Marii V-ové a uložil prvému soudu, by přihlížeje k nově objevené poslední vůli pokračoval v pozůstalostním řízení.Důvody:Objeví-li se po odevzdání dědictví poslední vůle, nemá se podle § 180 nesp. říz. projednávali pozůstalost znovu, nýbrž osobám, které by mohly nabýti práv z této poslední vůle, jest volno sporem se jich domáhali. Toto ustanovení má však na mysli pravoplatné odevzdání pozůstalosti (srv. rozh. čís. 412 sb. n. s.), takže jest z něho opakem soudili, že, objeví-li se poslední vůle před pravoplatným odevzdáním pozůstalosti, jakž se stalo v tomto případě, jest pozůstalostní řízení obnovili a při pokračování v něm přihlíželi k poslední vůli nově objevené. Prvý soud však svým usnesením prohlásil, že dosavadní pozůstalostní řízení zůstává v platnosti v plném obsahu projednacího protokolu, jakož i vydaných z něho usnesení a odevzdací listiny bez ohledu na nově se objevivší poslední vůli a rekursní soud usnesení to potvrdil. I když nelze, přisvědčiti stěžovatelce, že jest tu zmatečnost, stačí, by dovolacímu rekursu do souhlasných usnesení obou nižších soudů bylo vyhověno po rozumu § 46 (2) zák. o nesp. říz. z 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n. z důvodu, že usnesení to, jak dolíčeno a jak právem odvolací rekurs vytýká, odporuje zákonu.